Tulle Valley aneb O dušičkách (výlet za Malým princem)

 

Tule ValleyTak jsme vyrazili na výlet. Stalo se to první listopadový víkend a rozhodli jsme se okusit kousek tajemna v poušti. V sobotu ráno, 1.11.1997 jsme se vydali směr jihozápad od Salt Lake City. Cílem bylo Tule Valley. Jeli jsme po silnici č. 6, prý nejopuštěnější silnice Ameriky. Ten první listopadový víkend tak skutečně vypadala. Bylo poměrně hezky, sluníčko, ale mrazivo. Cestou jsme se zastavili ve dvou „ghost towns“. Jsou to opuštěné vesnice. Dřív se v okolí něco těžilo (snad stříbro?), ale teď už ne a podle toho to vypadá. Nikde nikdo. Tak jsme jen tak okukovali a nasávali „minulost“. Pokochali se výhledem z podivného hřbitova na kopci u jedné z vesnic a jeli dál. Furt rovně. Asi 150 mil od Salt Laku jsme ze silnice odbočili na prašnou cestu. Do té doby jsme jeli podél hor, teď jsme mířili přímo k nim. Nezdály se daleko. Ale když jsme se k nim přiblížili, měli jsme na tachometru asi o 30 mil víc. Všechno rovně. Přejeli jsme hory a před námi se objevila „placka“. To už bylo údolí, které jsme hledali. No síla. Obrovská placka, obklopená horama. Na placce jen keříky a bílý plochy soli. Nikde nic a nikdo. Jen několik prašných cest. Klasická křižovatka do kříže, polorozpadlá roztřílená dodávka. Ukazatel směru? Dva dřevěné kůly, ze kterých byly na zem spadlý dvě šipky. Kudy teď? Vyhrálo rovně. Asi uprostřed údolí, teda tak se to alespoň zdálo, jsme našli pramen. Teplý. Okolo trochu žluté trávy a ohrada pro krávy. Nechápu proč. Místo to ale bylo pěkné, stmívalo se, tak jsme postavili stan, uvařili cosi k večeři a sezbírali klacíky z těch keřů na oheň. A to už se snesla tma. Seděli jsme u ohně, popíjeli „vhísku“ a vzprávěli si o UFOnech a sci-fi povídky, co jsme kdy četli. A poslouchali ticho. Ticho pouště. Koukali jsme na hvězdy a přemýšleli, která je asi ta Malého prince.

Tule ValleyPocity toho večera se nedají moc popsat. Byly to pocity „jako, že by se mělo něco nadpřirozeného stát“. Ale nic se nestalo. Žádní UFOni vedle nás nepřistáli. Zato ráno byla námraza a zamrzlá voda (né ten teplej pramen, ale voda, co jsme měli v butylkách). A neděle, což je konec víkendu a konec tohohle vyprávění.

Na závěr doporučení. Kdo kdy bude projíždět Utahem a chce ochutnat náladu pouště bez lidí a aut, doporučuji!!!!!! Ale nezapomeňte, že je to poušť, tzn. mít dost vody a dobré auto. A v létě stanovat né u vody, ale hezky přímo na soli, kde nejsou hejna komárů.

 

1 511 x shlédnuto
Marta Dvořáková
About Marta Dvořáková 7 Článků
Marta ráda cestuje a těší se na to, že jednou i její ratolesti rozliší cizinu od domoviny a začnou si to užívat.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..