Poslední hranice, takovou přezdívku si vysloužil ostrov Palawan díky své izolovanosti a odlehlosti. Tvoří nejzápadnější cíp filipínského souostroví a patří k tomu nejkrásnějšímu, co mohou celé Filipíny nabídnout.
Z historického hlediska ovšem přízvisko „poslední“ není zcela na místě. Právě tudy totiž proudili první přistěhovalci z Bornea, Indonésie a pevninské Asie při osidlování zbytku Filipín. Mnozí z nich se na Palawanu usadili, a přispěli tak k vytvoření zdejší různorodé kultury. Později, asi od 8. stol., byl ostrov oblíbeným místem čínských obchodníků. Dávné obchodování dnes připomínají umělecké předměty a nádoby v muzeu Tabon nedaleko hlavního města Puerto Princesa, které je nejvýznamnější vstupní branou ostrova i v současnosti.
Oprávněnou pýchou celého ostrova je jedna z nejdelších splavných podzemních řek světa (8,2 km), zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO. Její tyrkysové vody, vlévající se na konci své pouti do Jihočínského moře, vytvořily cestou rozlehlý komplex jeskyní. Celá oblast je velmi cenná nejen z hlediska geomorfologického, ale úžasná je i druhová pestrost zdejší flóry (téměř 800 druhů) a fauny (195 druhů ptáků, 30 druhů savců). I proto zde byl vyhlášen národní park Podzemní řeka Puerto-Princesa. Malý vzorek místních bezobratlých je možné zhlédnout na nedaleké motýlí farmě. Motýli žijící na Palawanu mají blíže k druhům vyskytujícím se v nedaleké Malajsii a Indonésii než k těm, které najdete na ostatních filipínských ostrovech.
Zajímavým kulturním zpestřením je návštěva skanzenu batacké vesnice, v němž se návštěvníci mohou seznámit s jednou z nejstarších kultur celého souostroví. Batakové dodnes přebývají v horských oblastech a tvoří třetí nejméně početnou menšinu ostrova. Ještě dále do historie se ponoříte v jeskynním komplexu Tabon, kde byly nalezeny nejstarší pozůstatky Homo sapiens v celé jihovýchodní Asii, jejichž stáří se odhaduje na 47 000 let.
Přestože opravdové skvosty jsou ukryty na severu ostrova, většina turistů omezuje svůj výlet pouze na jeho centrální část. Představa půldenní cesty po rozbité a místy prašné Palawan highway snadno všechny odradí. Ve snaze dosáhnout co největších zisků se řidiči často snaží udělat z cestujících sardinky a vecpat je do jakéhokoliv prostoru. Kdyby bylo po jejich, turisty by vozili v kufru i na střeše ještě nad přivázanými zavazadly. Vždyť místní tak cestují zcela běžně. Cesta, při které je pasažér slisován mezi ostatní cestující a své příruční zavazadlo, by se snad dala srovnat s očistcem. Kdo ale vydrží, nelituje. Na konci zdlouhavé pouti čekají brány do ráje, malebné oblasti El Nido zasazené za hradby vápencových skal.
El Nido bývá označováno za místo vůbec nejkrásnějších pláží na Filipínách. Platí to zejména pro pláž s malebnými restauracemi v zálivu Bacuit. Jakmile se však turisté dychtiví zážitků rozprchnou k okolním 45 ostrůvkům, zátoka zeje prázdnotou – až do soumraku, kdy celodenní vyjížďky končí a hladinu zálivu opět pokryjí vahadlové lodě, které zde odpočívají až do dalšího rozbřesku.
Palawan leží na tektonicky velmi aktivní sundské desce, která se sérií zlomů oddělila od zbytku Filipín. Společný geologický vývoj zde dal vzniknout obdobným útvarům, za kterými se jezdí třeba do zátoky Ha Long ve Vietnamu, do Krabi v Thajsku nebo do čínského Kuej-linu. Paleogenní vápencové skály vznikaly přeměnou a usazením hornin a následně postupnou větrnou a dešťovou erozí, která dala každému z ostrovů charakteristický vzhled.
Palawan se svými krasovými mogotami naštěstí není vystaven takovému náporu turistů jako jeho thajští a nebo vietnamští příbuzní. Díky tomu se tu zachoval jedinečně bohatý ekosystém pralesů, mangrovových porostů, bílých pláží, korálových útesů a vápencových skal.
Zdejší podmořský svět je jedním z nejbohatších na celé planetě a pyšní se nesčetným množstvím korálových ryb, ale i přítomností velkých živočichů. Častými návštěvníky korálových útesů jsou ladné manty, šťastlivcům se podaří zahlédnout i žraloky obrovské či některé z vodních savců, např. dugongy. Záliv Bacuit nabízí přes 30 potápěčských lokalit. Pro všechny potápěče i neplavce tu ale platí přísná pravidla.
Díky dobře plánovaným výletům si lze užít krásné přírodní scenerie bez turistických davů. Jen pár desítek minut plavby na vahadlové lodi je vzdálen ostrov Miniloc se dvěma lagunami. Do menší z nich se dá pouze doplavat. Odměnou po boji s příbojem je pak skrytá pláž, jako vystřižená z románu Daniela Defoa. Druhá laguna je za přílivu přístupná lodí a její tyrkysové vody už inspirovaly nejednoho fotografa k pořízení kýčovitých snímků. Své kouzlo a specifický reliéf má ale každý ze zdejších ostrůvků.
Přestože hlavním centrem turistiky jsou ostrůvky v zátoce Bacuit, ani okolní vody při návštěvě nezklamou. Nejsevernější část provincie Palawan tvoří ostrovy Calamian (největším z nich je známá Busuanga), které přímo vybízejí ke šnorchlování a odpočinku na krásných plážích. Velkým lákadlem pro potápěče je zátoka u ostrova Coron, na jejímž dně spočívá několik vraků japonských válečných lodí. Ostrov obývá izolovaná komunita Tagbuanů. Na ostrov Calauit byla v 70. letech experimentálně vysazena africká zvířena včetně žiraf, zeber a antilop.
Za zhlédnutí stojí nejen malé ostrovy a pláže. Také okolí města El Nido pokrývá neprostupná džungle, která je domovem ohrožených druhů ptáků a plazů. Příkladem mohou být místní endemiti zoborožec běloocasý nebo květozob palawanský. Jak zdejší pralesy, tak i podmořský ráj se právem zasloužily o status chráněné oblasti a bezesporu stojí za návštěvu.
