Mezi nejvýznamější čínské památky vedle Velké zdi a Náměstí nebeského klidu můžeme směle zařadit známou terakotovou (hliněnou) armádu ve městě Xi’an (čtěte Sian).
Ve 3. století př. n.l. bylo dnešní území Číny mezi Dlouhou a Žlutou řekou rozdrobeno na několik soupeřících království. V roce 246 př. n.l. se jako třináctiletý ujal vlády princ Jing Čeng ve státu Čchin. Začal prosazovat státní správu přísně řízenou z ústředí. Po čtvrt století krutých bojů porazil své protivníky a připojil jejich území ke státu Čchin. Jing Čeng pojmenoval sám sebe „prvním“ (š‘) z deseti tisíc „císařů“ (chuang-ti) a jméno někdějšího státu Čchin se stalo názvem pro celou Čínu. Protože si uvědomoval nebezpečnost možností rozpadu říše, velice tvrdě se vypořádal se všemi, kteří by ohrozili nové pořádky.
Císař Čchin Š‘ chuang-ti vytvořil jednotný centralizovaný správní aparát mocensky i hospodářsky silné říše, kterou stále rozšiřoval a upevňoval. Zavedl reformu písma, upravil systém měr a vah, vytvořil jednotnou peněžní soustavu, budoval cesty. Nechal propojit již stávající části ochranných zdí do podoby Velké čínské zdi, aby ochránil zemi před nájezdníky (dnešní podobu dostala zeď až v 15. a 16. století za dynastie Ming).
S podobnou velkorysostí, s jakou vybudoval svojí říši, začal se v souladu s taoistickou filozofií starat i o vlastní nesmrtelnost. Měl celých 14 let na stavbu záhrobního sídla, než ve svých 50 letech zemřel, přes veškerou snahu mágů a alchymistů o přípravu elixíru nesmrtelnosti. Podle historických záznamů byla vlastní hrobka při dokončení 115.5 metrů vysoká a její základna měřila 485×515 metrů. Při archeologickém průzkumu lokality se však ukázalo, že hrobová mohyla je mnohem nižší (vlivem eroze a dalších přírodních procesů), přičemž obvod celého záhrobního sídla je naopak mnohem větší. Mauzoleum s okolím zabírá celkem 56 km2. Hrobka císaře byla překryta mohylou, která časem splynula s reliéfem krajiny. Vědci o existenci hrobky věděli, nicméně pochopitelně neznali všechny podrobnosti.
Již na začátku dvacátého století muž kopající studnu poblíž mauzolea objevil kromě vody také terakotovou postavu válečníka v životní velikosti. Krátce po objevu se ovšem ztratila voda ze studny. Rolník tedy raději zpět zakopal sochu do země. A tak se tedy stalo, že teprve až v roce 1974 další kopáči studny vykopali jinou postavu válečníka. Tento nález již nezůstal utajen a brzy přijeli na místo archeologové. Ti během následujících let v několika podzemních objektech, jakýchsi koridorech, na ploše zhruba 25000 m2 nalezli kolem 8 tisíc soch válečníků a 600 koní z terakoty a 125 vozů ze dřeva, nyní až na nepatrné zbytky dávno rozložené. Každá postava je zachycena ve své póze a gesty zcela přirozeně a realisticky. Lze dobře rozpoznat i věrně zachycené různé antropologické a psychologické typy – ostřílené veterány od mladých rekrutů. Výrazy tváří terakotovývh válečníků mají individuální rysy. Ačkoliv je málo pravděpodobné, že obyčejní terakotoví válečníci byli socháni podle skutečných osob, u vysokých důstojníků a generálů lze předpokládat, že tomu tak opravdu bylo.
V roce 1980 bylo nad místem nálezů vybudováno Muzeum terakotových bojovníků a koní císaře Čchin Š‘ chuang-ti. Na ploše 16000 m2 se nalézají odkryté koridory s terakotovými bojovníky. Do dnešní doby se podobalo zrekonstruovat tisíce figur. Jedná se totiž o velice komplikovanou práci. Vojáci a koně stáli původně v podzemních objektech, které tvořila podlaha z keramických dlaždic, strop z trámoví a rohoží spletených z bambusu a rákosu na dřevěných sloupech, krytý svrchu vrstvou zeminy a kamení, a stěny z hlíny a dřeva. Po čase dřevěná konstrukce ztrouchnivěla a všechno bylo zavaleno masou hlíny a kamene.
Podle dosavadních poznatků představuje tato podzemní armáda staročínskou bojovou formaci. Podrobný rozbor terakotové armády pomáhá poznat stav staročínské armády. Zejména sochy koňských spřežení pomohly ozřejmit stav jezdectví, které bylo jednou z rozhodujících složek vítězných císařských armád.
V poslední době však muzeum začíná platit daň za svojí popularitu. Poslední dobou se vědci zaměřili na konzervaci zabarvení vykopaných soch. Kromě problémů se ztrátou barev na vzduchu se objevily problémy s plísněmi, které se vytvářejí ve vrchních částech zeminy v důsledku teplotních vlivů a vlhkosti. V jámě, která byla otevřena teprve v roce 1994, je problém s plísněmi přímo kritický. Čínská vláda proto uzavřela dohodu s belgickou společností Janssen Pharmaceutical NV, která se specializuje na vývoj houbomorných látek. Výsledky zatím nejsou přesvědčivé, protože plísně si dokáží rychle vybudovat rezistenci proti těmto látkám. Vědci proto předpokládají, že nevykopou všechny bojovníky ze země, kde jsou nejlépe chráněni proti nepříznivým vlivům.
Návštěva terakotové armády je fascinující nejen pro milovníky historie. Muzeum se nachází nedaleko města Xi’an, kde patří mezi jeho nejvýznamnější turistické atrakce. Pokud Vás sochy zaujmou, můžete si koupit jejich repliky od těch v životní velikosti po vojáky mající sotva deset centimetrů. Připravte se na agresivní stánkaře v areálu před Muzeem, ale to je daň dnešního turistického průmyslu.
