Otevřené břicho rýnského revíru

 

lignit1Jsou místa na světě, kam by se spousta z nás chtěla podívat a neváhali bychom ani na okamžik, kam ve volné chvíli jít a na co se podívat. A pak jsou místa, kde opravdu váháte a říkáte si – „a co tady ?“. Tak toto mě nedávno potkalo v průmyslovém centru Německa. Chvíli jsem váhal a pak jsem si řekl, že by to asi chtělo trochu industriálna.

Když se mluví o věcech, které člověk vytvořil, a jsou vidět z vesmíru, hodně lidem hned na mysli vytane Velká čínská zeď. S její viditelností je to přitom poměrně diskutabilní. Zato jsou tu jiná místa, která se přehlédnout dost dobře nedají. Třeba takový povrchový důl. Kdysi jsem v Utahu viděl jeden z největších otevřených dolů na těžbu mědi. Ale stále to je rozměrově nicotné oproti takovým povrchovým uhelným dolům.

Tři čtvrtiny německé těžby se uskutečňují v „rýnském revíru“ v trojúhelníku mezi městy Aachen, Kolín a Mönchengladbach. Tři povrchové doly v Garzweileru, Hambachu a Indenu ročně vyprodukují 100 milionů tun lignitového uhlí. To je tak nepředstavitelné číslo, že si to nějak nejsem schopen představit. Ano, vím, že kamion uveze obvykle něco přes dvacet tun, ale zkuste si představit 5 milionů kamionů. Jak jsou ty doly vlastně veliké? A co zařízení, která toto množství kutá ze země? To jsou otázku, které se Vám derou na mysl, když jedete krajinou a tušíte, že se již zvolna blížíte k místu, kde by měl být okraj uhelného revíru. Vyhlédl jsem si Elsdorf, který leží na okraji povrchového dolu Hambach. Krajina kolem vypadá tak celkem normálně. lignit2Nedaleko je ale vidět mohutnou tepelnou elektrárnu. Takže asi jsem na správném místě. Projedu menším městečkem a navigace mě dovádí na místo. Zcela neočekávaně tu je menší parkoviště a asfaltový chodník vede k náspu. Vypadá to jako začátek naučné stezky někde v národním parku. Vyjdu na korunu náspu a nevěřícně koukám před sebe. Přede mnou se rozkládá od obzoru k obzoru rozervané břicho matičky země. Nejsem absolutně schopen odhadnout rozměry, ale musí to být desítky čtverečních kilometrů. Země je rozryta do hloubky několika stovek metrů a na jednotlivých terasách jsou ohromné exkavátory. Prý patří mezi největší na světě. Na délku mají až 240 metrů, jsou vysoké skoro sto metrů a váží 13500 tun. Jsou schopny denně přemístit 240 tisíc tun uhlí. Já vím, srovnání s kamiony opět moc nepomůže. Ale prý je to takové množství, které by dokázalo fotbalový stadion zasypat do výšky 30 metrů.

Stál jsem na okraji vyhlídkové plošiny a nevěřícně koukal před sebe. Takhle vypadá místo, kde se rodí naše teplo v ústředním topení a teplá voda. Až budete jednou na západě Německa, nebo i kdekoliv jinde, jeďte se podívat na podobné lidské dílo. Mohutné katedrály jsou majestátní. Pro velikost tohoto díla mi chybí slova. Zde v Německu je přísně dbáno na to, aby vytěžená krajina byla opět uvedena do původního stavu. Nebo alespoň přijatelného stavu. Na řadě jiných míst ve světě se s tím ale moc trápit nebudou. Návštěva podobného místa by neměla chybět na vašem seznamu poutnických cílů, které mají vytvořit vaši představu o matičce zemi.

P.S. může se hodit – GPS koordináty vyhlídkového místa Elsdorfu jsou 50°55’58,8’’N  6°32’42,7’’E

1 497 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 264 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.