Na severu istrijského poloostrova, nedaleko od hranic se Slovinskem, se nalézá „ošklivé káčátko“ mezi istrijskými městy. Sídlo, které teprve na druhý pohled ukáže svojí krásu. Nazývá se Buzet.
Buzet a okolí bylo osídleno již ve starověku. V době bronzové bychom zde našli ilyrské kmeny, které začaly budovat osídlení na vrcholu kopce obehnané zdí. Od roku 177 n.l. do 476 n.l. byla oblast kontrolována Římskou říší, která byla vystřídána Byzantinci. V době Velkého stěhování národů Istrii obsadili Slované. Vládu si ale neudrželi, protože na konci 8.století se místo dostává do oblasti vlivu Francké říše, se kterou přišel na Istrii feudalismus. Buzet spadal pod vládu aquileianského patriarchy, než ho v roce 1497 vystřídali Benátčané. Ti zde vydrželi přesně tři století. Jejich vláda znamenala pro Buzet rozvoj řemesel. Buzet se stal vojenskou základnou a zdrojem pitné vody. Ve městě byly zbudován obranný opevněný systém s velkými i malými branami. Byl vybudován farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po pádu Benátské republiky Buzet spadl pod Habsburskou říši až do roku 1918. Na pomezí 19./20.století dochází k chorvatskému národnímu obrození a boje za rovnoprávnost Chorvatů v rámci habsburské říše v oblastech politiky, kultury, ekonomie a vzdělání. V roce 1887 se stává prvním chorvatským starostou Buzetu Fran Flego. Po skončení I. sv. války byli Habsburkové vystřídáni Italy, na konci další války se přímo angažovali i Němci a pak přišel čas Jugoslávie a po jejím rozpadu se dostáváme do dnešní chorvatské doby.
Buzet rozhodně nepatří mezi istrijské perly. Kamenné budovy v historickém jádru města se nacházejí v různém stupni rozkladu, od stavu chvilku před zhroucením až po rekonstruované stavby podobající se menším palácům. Řada místních dala přednost přestěhování se dolů z kopce do nového Buzetu. Tam ale nebudete mít moc důvodů chodit, rozhodně zůstaňte na kopci a choďte po dlážděných ulicích a pozorujte městečko s obyvateli, kteří zde zůstali. Mezi výrazné stavby lze jmenoval Velkou bránu, kterou pravděpodobně vstoupíte do města. Byla postavena 1547 kapitánem Giannmariem Contarini, na bráně je reliéf svatého Jiří. Vedle ní existuje ještě Malá brána z konce 16.století. Nedaleko ní se nachází Fontik, benátské skladiště obilí, které bylo před sto lety adaptováno na veřejný sál. Ve městě je několik paláců, např. Bembo hned u Velké brány, De Vertis nedaleko farního kostela Panny Marie, který obsahuje cenný stříbrný liturgický inventář a slavné varhany z 18.století. Regionální muzeum se nachází v bývalém paláci Bigatto. Jsou zde soustředěné archeologické památky, lapidárium, etnologické sbírky, ukázka staré kuchyně a sbírka zemědělských nástrojů. Ve městě jsou i renesanční domy a věž, která je součástí pevnosti. Na původním místě se nachází i stará pekárna, ve které je původní pec používaná k pečení chleba a dalšího pečiva.
Buzet je znám i svými lanýži, dokonce se mu přezdívá „Město lanýžů“. Lesy podél řeky Mirny. Někteří dokonce říkají, že bílé istrijské lanýže jsou stejně dobré jako slavné italské lanýže z regionu Alba. V září a říjnu se obvykle organizují lanýžové dny. Druhý víkend v září se koná velký festival v Buzetu, při kterém se připravuje obří omeleta známá jako fritada nebo fritaja, na kterou je zapotřebí 2000 vajec a 10 kg lanýžů. Touto akcí začínají lanýžové dny na Istrii.
