Jezdíme vlevo (nejen v Západním Kapsku)

 

autoJiž po velice krátkém pobytu v Jižní Africe poznáte, že země nepřeje příliš individuálním cestovatelům. Myslím tím individuálním cestovatelům bez auta. Podobně jako v USA zde není příliš rozvinuta dopravní infrastruktura. Pokud tedy nebudete chtít zůstat na jednom místě, začnete brzy pátrat po možných způsobech přesunu. A budete v podstatě nepříjemně překvapeni. Existuje železniční síť, ale tak jako v každé zemi, tento způsob dopravy je hodně limitující. A hned následovně zjistíte, že s dopravou autobusovou to není žádná sláva. Na velmi krátké vzdálenosti existují „kolektivní taxíky“, na dlouhé vzdálenosti autobusy. Použít ale autobus pro přesun do sousedního města bývá často obtížné a poměrně drahé. A hlavně zjistíte, že do řady míst, kam byste se chtěli dostat prostě nic pravidelného nejezdí. Takže vám nakonec zbudou tři alternativy – buď jet organizovaně s cestovní kanceláří (drahé), zkusit jezdit stopem (dosti nejisté) a nebo si prostě auto půjčit (nebo dokonce koupit). Autopůjčoven je velká spousta, stačí si jen vybrat. Inzerované ceny začínají někde od 100 randů. Než si s nadšením půjčíte takové auto, přečtěte si pořádně smlouvu a vyptejte se na podrobnosti. Onen pověstný háček totiž spočívá v tzv. „excess“, který vyjadřuje, jakou částku při případné havárii zaplatíte nejdříve vy, než se začne uplatňovat pojistka. Je zřejmé, že pokud si půjčíte opravdu hodně levně, může být vaše zodpovědnost oceněna až k 5000 randům, což není zase tak málo. Je tedy na vašem zvážení, jestli chcete mít klid nebo více peněz. Sám jsem měl půjčené auto za 295 randů na den a to s plnou pojistkou (nebylo pojištěné čelní sklo), což v prosinci 2003 odpovídalo cca 1200 Kč. Jednalo se o Toyotu Corrolu 1,6 takže lze předpokládat, že za menší auto byste mohli zaplatit i méně.
Řeči o pojistce nejsou až tak zcela bezdůvodné, když si uvědomíte, že se v JAR jezdí vlevo. Takže pozor, zejména vy, kteří s tím nemáte zkušenost. Můžu sem k dobru dát svoje pocity, protože pro mne to také byla premiéra. Naštěstí jsem si auto půjčil až po týdenním pobytu, takže už jsem byl celkem aklimatizován. Pro úplné nováčky, zde uvedu pár poznatků, co to vlastně obnáší. Nejdříve velmi dobrá zpráva – pedály (brzda, plyn, spojka) jsou na svém místě jako u nás. Řadící páka je pochopitelně vlevo, ale řadí se s ní stejně, jako byste jí měli vpravo. Co je ale poměrně zmatené jsou páčky u volantu. U většiny aut (zejména u japonských) jsou prohozené blinkry a stěrače. Zažijete si s tím určitě spoustu legrace, když budete ukazovat změnu směru jízdy stěrači. Ale pozor, prý to není pravidlo, takže můžete mít i auto s naším uspořádáním. Ještě malá zajímavost – po návratu zpět do Čech jsem hned druhý den usedl do automobilu – a ukazoval změnu směru jízdy opět stěrači. Co se týče blinkrů, pokud je máte vpravo od volantu, tak se s nimi ukazuje obráceně. Pro směr vpravo mačkáte páčku dolů. Ale to je logické, protože tím směrem točíte volantem, takže s tím určitě nebudete mít problém.
Pak už přijde na řadu vlastní technika jízdy. Prostě se jen musíte držet vlevo. A pamatovat, že obtížnější je zatáčet na křižovatce vpravo, protože musíte překřížit protijedoucí pruh. A ještě jedna maličkost, kruhové objezdy. Pochopitelně se na nich jezdí doleva, ale většinou bývají označené šipkou, takže vám to také asi nebude dělat potíže. Zajímavější je technika jízdy. Já osobně měl potíže v tom, že jsem měl tendenci jezdit moc u kraje. A protože silnice většinou prudce přechází z asfaltu na nezpevněnou vozovku, není to zrovna to nejlepší. Řešil jsem to tedy tím, že jsem si v autě zafixoval bod, na který jsem nechal ubíhat dělící prostřední čáru a pak už to bylo v pohodě. Neberte zase tento popis moc vážně, brzy zjistíte, že jezdit vlevo zase není nijak komplikované, po chvíli vám to začne připadat vlastně úplně normální (tedy za předpokladu, že vám nedělá doma problém jezdit autem). Pak už zbývají jen takové maličkosti, jako je správné parkování – já při tom odřel poklici.
Ještě je dobré říci pár slov o kvalitě silnic v okolí Kapského Města. Z města samotného vybíhá několik dálnic, technicky dost podobným těm našim (neplatí se za ně, někde je ale mýtné za tunely). Dále jsou pak něco jako hlavní silnice také poměrně kvalitní. Pak se ale můžete setkat s něčím, co zase z Čech neznáte. Jedná se o prašné cesty, kterých je zde velké množství. Na těchto cestách jezděte opatrně, protože prašný povrch se může chovat jako sníh, takže není problém při velké rychlosti dostat smyk. Nehody na prašných cestách bývají také často vyloučeny z oblasti uplatnění pojistky.
A na závěr jednu dobrou zprávu, benzín je v JAR velmi levný, litr stál v době mé návštěvy cca 3,7 randu, tj. asi 16-17 Kč/litr.

1 895 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 285 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..