Luxor

 
Chrám v LuxoruNení na světě moc míst, kam by turisté mířili již dva tisíce let. Mezi takovéto rarity bezesporu patří dnešní Luxor. Starobylé Memnonovy kolosy, dvě gigantické sochy na západním břehu Nilu, byly oblíbeným místem antických turistů. Od oněch dob se zde zajisté mnoho změnilo. Ale zájem poutníků vidět na vlastní oči stavby z vrcholného období faraónské nové říše přetrvává do dnešních dnů.
Archeologické nálezy naznačují, že lokalita je osídlena již více jak šest tisíc let. Je ovšem pravda, že o prvopočátcích města mnoho nevíme. Luxor se stává významným v období střední říše, kdy se faraónovi Montuhotepovi II. podařilo opětovně sjednotit říši. Hlavní město se postupně přesouvá ze severního Heracleopolisu do Luxoru. Osídlení tehdy zdaleka neneslo tento název. Pro Egypťany to byl Weset, v pozdějším období v antickém Řecku známém jako Théby. Básník Homér místo dokonce charakterizoval přídomkem „stobrané Théby“. Dnešní označení pochází z poměrně nedávné historie, kdy arabští vládci město nazvali Al-Uqsur, v českém překladu „Paláce„.
Svoje dominantní postavení si Weset upevnil během trvání tzv. nové říše(16.-11. stol. př.n.l.). Během tohoto období zde působili panovníci jako je Ramses II, královna Hatšepsut, mladý Achnaton či světoznámý Tutanchamon. Tito vládci společně s ostatními faraóny na starších základech dali vzniknout architektonickým perlám jako je chrám v Luxoru, Karnaku či hrobkám na západním břehu Nilu.
Chrám v Luxoru
V samotném centru moderního města se nachází jedno z nejúžasnějších míst celého Egypta – luxorský chrám. Díky tomu, že stavba byla celá pohřbena v písku, kamenné části se do dnešních dnů dochovaly v poměrně dobrém stavu. Součástí komplexu byly i královské paláce, které ale na rozdíl od chrámů zmizely ve víru dějin. Byly totiž zbudovány ze dřeva.
Na místě staršího chrámu královny Hatšepsut nechal faraón Amenhotep III. zbudovat nový chrám k poctě bohů a jeho osoby. Dnešní podoba pochází z pozdější doby, kdy značné úpravy provedl mocný faraón Ramses II. Jeho mohutné sochy jsou umístěny před prvním pylonem. Před těmito kamennými kolosy stávaly dva obelisky. V roce 1830 byly darovány egyptským pašou Muhammedem Ali Francii. Do nové vlasti se dostal však pouze jeden z obelisků. Nyní ho můžete najít v Paříži na Náměstí Svornosti. Na oplátku daroval Ludvík Filip Egypťanům nádherné věžní hodiny. Hodiny, které nikdy nefungovaly, což doposud nebylo Francii odpuštěno. První pylon je bohatě dekorován výjevy z bitvy u Kadeše, střetnutí mezi Egypťany a Chetity, které nastolilo rovnováhu mezi obě mocnosti. Bitva je významná tím, že její výsledek byl stvrzen první dochovanou mírovou smlouvou. Za prvním pylonem se nachází nádvoří Ramsese II., jehož symetričnost byla ve 14. století „citlivě“ narušena stavbou mešity ku slávě Abu al-Haggaga, uctívaného světce, který zde zemřel o sto let dříve.
Další dvě nadměrné sochy Ramsese II. vévodí Velké kolonádě Amenhotepa III. Ta je tvořena 14 sloupy, z nichž každý je veliký 19 metrů, to je jako běžná šestipatrová budova. Okolní zeď je jeden z mála stavebních prvků, které zde nechal postavit faraón Tutanchamon. Kolonáda ústí na prostorné nádvoří Amenhotepa III, které je na třech stranách ohraničeno dvojitou řadou sloupů. Na této ploše se konaly každoročně slavnosti Opet, při které se uctívala triáda místního božstva – Amona, jednoho z bohů – stvořitelů, jeho ženy bohyně války Mut a jejich syna, měsíčního boha Khons. Během této slavnosti se faraón „střetával“ s Amonem a obnovoval tak svojí božskou moc. Část oslav se konala i v navazujících stavbách, jejichž některé části byly dostavěny Alexandrem Velikým a později i Římany.
Chrám v Luxoru může sloužit i jako pěkná ukázka toho, že práce archeologů není nikdy skončena. I na takovémto místě, bezpočtukráte prozkoumaném, se mohou udát naprosto neočekávané nálezy. V lednu 1989 byla při běžných pracích na zajištění stability sloupů na nádvoří Amenhotepa III objeven podzemní prostor, ve kterém byla nalezena dokonale zachovaná socha tohoto faraóna. Následující vykopávky objevily dalších 22 soch. Zda je zde umístili kněží z nedostatku místa či jiného důvodu doposud není známo.
Chrám v Karnaku
chrám v KarnakuChrám v Luxoru byl v minulosti propojen alejí sfing s dalším architektonickým zázrakem, chrámem v Karnaku. Ve skutečnosti se nejedná o jedinou stavbu, ale o celý komplex svatostánků, pylonů a obelisků, které byly zasvěceny bohům k větší slávě faraónů. Areál nebyl zbudován úsilím jednoho panovníka. V tomto centru ekonomického a náboženského života se snažili po sobě zanechat významnou stopu všichni faraóni .
Všechno zde má gigantické rozměry, však to také svého času byl největší chrám starověku. Areál se rozkládá na ploše 1500 x 800 metrů, ploše tak veliké, že by se na ní vešlo deset katedrál. Velkou plochu z celého areálu zabírají pozůstatky chrámu zasvěcenému bohu Amonovi-Ra. V období Ramsese III. zde pracovalo přes 80 tisíc lidí. Samotná čísla mnoho neznamenají, ale zkuste si představit nádvoří, Velkou sloupovou síň, na kterém je vztyčeno 134 sloupů, z nichž největší měří 21 metrů. Na tyto rozměry už většinou lidská fantazie přestává stačit, vždyť jen na tuto plochu by se vedle sebe vešla vatikánská svatopetrská katedrála společně s londýnskou katedrálou svatého Pavla. Vedle sloupů se zde do výšky skoro třiceti metrů tyčí řada obelisků. Nejvýznamnější nechala vztyčit královna Hatšepsut a její synovec, významný faraón Tuthmosis III. Některé z těchto skvostů byly opět v minulosti přestěhovány a tak se s nimi dnes můžete setkat v Římě či v Istanbulu. Do ještě vyšších výšek míří pylony, jichž zde najdete deset. Nejvyšší z nich mají 35 metrů. S touto znalostí lze již pochopit, proč Homér starobylé Théby nazval stobranými. Na pylony, vysoké zdi, lze nahlížet i jako na vstupní brány.

Západní břeh
Medinet HabuNa západním břehu Nilu, naproti Thébám, se rozkládalo tiché panství Osira, pána podsvětí. Faraóni, významní hodnostáři, dvořané a dokonce i architekti či umělci zodpovědní za výstavbu a výzdobu hrobek zde byli pochováni. Ve starodávném Egyptě byl západ spojen s posmrtnou krajinou a proto i místem, které sloužilo k pohřbívání. Každý den sluneční bůh Ra ukazoval místo, kde končil svojí denní pouť. Postupem času zde bylo vybudováno několik lokalit, kde se nacházely skalní hrobky. Na úpatí thébských hor se odděleně nacházely královské hroby v Údolí králů a Údolí královen. Mezi nimi se nacházejí Hroby urozených. V okolí je rozmístěna řada významných chrámů, které poukazují na důležitost chápání posmrtných věcí pro život v Egyptě.
Faraóni staré říše si jako hrobky nechaly budovat pyramidy. Jejich stavba vyžadovala precisní organizaci práce ve spojení se značným ekonomickým bohatstvím. Tato tradice byla nejen díky zmatkům střední říše přerušena. Panovníci nové říše se i přes znovu sjednocení země spojené s rostoucím bohatstvím již k pyramidám nevrátili. Začali si na západním břehu naproti Wesetu v hlubokých údolích budovat podzemní hrobky, některé až sto metrů hluboké. Tato pohřebiště byla znovu objevována od 19. století. Do dnešních dnů výzkum stále pokračuje, archeologové i po tolika letech bádání nacházejí nové a nové hroby. Před velice krátkou dobou se podařilo narazit na jednu z největších hrobek, která byla patrně určena pro potomky mocného faraóna Ramsese II. Tato hrobka se nachází ve světoznámém Údolí králů, kde nalezli svůj posmrtný odpočinek nejvýznamnější panovníci jako např. Seti I., Ramses II. a III., Amenhotep II. či Tuthmosis III. Mezi laickou veřejností je ovšem nejznámější hrob mladého Tutanchamona, který patřil spíše mezi faraóny nevýznamné. Přesto bohatství jeho (malé) hrobky fascinovalo celý svět. Proto se jen můžeme dohadovat, jaké bohatství muselo být uloženo v hrobkách opravdu velikých faraónu. Naprostá většina hrobek byla totiž vykradena. Starověcí kněží se tomuto jevu pochopitelně snažili zabránit, většinou ale naprosto neúspěšně. Stejnému osudu neunikly ani hrobky v sousedním Údolí královen. Vedle manželek panovníků zde byly často pochovávány jejich děti. V porovnání s faraónskými hrobkami jsou ale jejich ženské protějšky podstatně menší. Dokládá to postavení žen v egyptské minulosti. Nicméně v této společnosti se dokázaly prosadit i ženy, mezi nejvýznamnější bezesporu patří Hatšepsut a Nefertiti, žena faraóna Achnatona.
Západní břeh ale nesloužil pouze ke stavbě hrobek. Ke své větší slávě potřebovali faraóni i zádušní chrámy. Chrám postavený Ramsesem II., nazvaným neočekávaně Ramesseum, se nachází díky zemětřesení v troskách. Socha tohoto panovníka o výšce 17 metrů kdysi vévodila celému paláci. Dnes se zde můžete procházet mezi troskami rukou a nohou o metrových rozměrech.
Palác královny Hatšepsut se svojí netradiční architekturou vymyká ostatním stavbám. Stejně tak je tomu i s osudem této lokality. Před sto lety byste těžko hledali v soudobých průvodcích poznámky o paláci. Celý ležel doslova v rozvalinách a teprve pečlivá práce polských archeologů ho znovuvzkřísila. Palác se zapsal doslova krvavým písmem do moderních egyptských dějin. V listopadu 1997 zde bylo islámskými fundamentalisty postříleno 58 turistů. Egyptská vláda si z tohoto incidentu vzala více než ponaučení, takže v dnešní době si v skoro celé zemi připadáte jako na letišti – policisté, tajní policisté, muži v oblecích, detektory kovů.
Chrám Medinet Habu v sobě uchovává také krvavé tajemství, tentokráte ale staré přes 32 století. Na konci doby bronzové celé středozemí procházelo vleklými válkami, z nichž nejznámější je „trójská válka“. Během tohoto období došlo k mohutným politickým otřesům. Řecká říše se propadla do temnoty barbarství, chetitská říše byla zcela zničena. A chrám Medinet Habu obsahu jedno ze svědectví o této době v Egyptě. Bohatá reliéfní tvorba nám dodnes ukazuje mohutné bitvy Egypťanů s mořskými národy, jejichž původ není dodnes jednoznačně ozřejmen. Nicméně Egypt toto období přečkal, ovšem oslaben tak, že již neměl sílu na tvorbu takových staveb, jaké vznikaly během panování Amenhotepa III. či Ramsese II.
Memnonovy KolosyNejlepším důkazem pomíjivosti světa jsou Memnonovy kolosy, dvě 18-ti metrové kamenné sochy Amenhotepa III. Dnes stojí u silnice vedle polí, kdysi záplavové oblasti Nilu. Na dnešní návštěvníky působí podivně svojí osamoceností. Jen málokdo si dovede představit, že tyto dva kamenné kolosy je to jediné, co zbylo ze zádušního chrámu většího než Chrám v Karnaku. Záplavová oblast, ale především potřeba stavebního materiálu dělníků Ramsese III. vykonalo své. Ostatně, nebyla to žádná výjimka. Dělníci běžně rozebírali staré chrámy, kamenné bloky jen přetočily neopracovanou částí dopředu. Tam byly umisťované nové oslavné nápisy na zrovna panujícího faraóna. Pokud nebylo zbytí, stačilo jen vymazat jméno starého panovníka a nahradit ho novým. Pouze jen v jiné podobě můžeme podobné jednání pozorovat i dnes. Politici se běžně přou o to, komu má být připsána zásluha za úspěchy či prohry jejich snažení.

Luxor tvoří výkladní skříň egyptských faraónských památek. Bez problému zde lze strávit několik dnů, aniž byste se nudili. Město Vám pochopitelně může nabídnout mnohem víc. Přímo kulinářské orgie Vám předvedou nesčetné restaurace, nákupní vášeň je možné uhasit v mnohých obchodech. Je to město, které svojí infrastrukturou dokáže uspokojit všechny druhy turistů. Od těch s batohem až po návštěvníky s řadou diamantových kreditních karet. Všichni si zde dokáží najít to své. Nejen proto stojí za to Luxor poznat.

5 403 x shlédnuto
About Milan Dvořák 287 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

1 Zpětné odkazy & Pingbacks

  1. Egypt (video) | Poutník

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..