Anguilla – praktické informace na cestu

 

Poznámky a zajímavosti:

 ► Anguilla je maličký plochý ostrov dosahující nejvyššího bodu 65 m.n.m. Nejsou zde vlastně téměř žádné turistické atrakce a tak je Anguilla vhodným cílem především pro plážovou turistiku. Pláže jsou vyhlášené (např. Randezvous Bay) a většinou dobře udržované. Turistické resorty zaměřené na zábavu a plážování jsou poměrně četné a dobré.

► Hlavním městem je vesnice The Valley, která má pouhých 600 obyvatel a je jediným místem ostrova, kde se dají nalézt všechny civilizační vymoženosti – banky, bankomaty, kina, pošta, obchody apod. Anguilla je pro nás Středoevropany (a nejen pro nás) až příliš drahým špásem. Neexistuje tu žádná veřejná doprava, takže kromě možnosti pohybu pěšky, nezbývá než využít taxi nebo půjčovnu jízdních kol nebo automobilů.

► Anguillu zpočátku obývali evropští osadníci (Britové). Od roku 1650 byla spravována v rámci Závětrných ostrovů a na počátku 19. století se stala (přes odpor místních) součástí britské kolonie Svatý Kryštof a Nevis. Od roku 1871 pak nově vzniklé kolonie Závětrné ostrovy. Roku 1903 vzniká Svatý Kryštof – Nevis, v roce 1952 pak Svatý Kryštof, Nevis a Anguilla. Z tohoto svazku vznikla v březnu 1967 federace Svatý Kryštof-Nevis-Anguilla, ale Anguilla s obavy o své postavení již po třech měsících federaci opouští a jednostranně vyhlašuje nezávislost. Po necelých dvou měsících se do federace opět vrací. Tento stav však vydrží pouhé čtyři dny. V roce 1969 se Anguilla rozhodla pro vyhlášení republiky, což vyvolalo vlnu nevolí Velké Británie, která Anguillu dokonce vojensky obsadila. V roce 1971 byla proto Anguilla podřízena přímo Britské koruně a v roce 1976 jí byl přiznán statut samosprávného britského závislého území, který však byl definitivně potvrzen až na konci roku 1980.

► K Anguille patří řada malých ostrůvků a útesů, ale i ostrov Sombrero (ležící asi 48 km na sever), o který se vedou mezinárodní spory. Samotný ostrov Anguilla má podlouhlý tvar a odsud pramení i jeho jméno „úhoř“, který mu dali Španělé (Angličané ho zpočátku nazývali Snake Island – Hadí ostrov). Anguilla leží jen pár kilometrů severně od ostrova Svatý Martin a spolu pak vypadají jako oko, přičemž Anguilla představuje obočí St. Maartenu.

delfinárium Dolphin FantaSeas Anguilla
delfinárium Dolphin FantaSeas Anguilla

► Hlavním artiklem je cukrová třtina a v posledních letech se velice dynamicky začíná rozvíjet turistický ruch. Z Nizozemské i Francouzské části ostrova St. Marten / St. Martin jsou pořádány četné zájezdy a výlety na Anguillu a to ať již několikadenní do některých turistických resortů nebo třeba jen krátkodobé s úzkým cílem, např. návštěva Delfinária a plavání s delfíny.

► Města jsou na naše evropské poměry celkem fádní, nezajímavá a co je potěšující velmi malá. Architektonicky zde téměř není co k vidění.

 

Důležité informace před cestou:

 Pro vstup na Anguillu není třeba vízum, stačí cestovní pas s platností minimálně ještě 90 dní po návratu, lépe však alespoň 6 měsíců (2013).
Při příjezdu na ostrov se vyžaduje zpáteční jízdenka, letenka nebo doklad o ubytování, eventuálně adresa, kde budete bydlet. Po mně osobně nikdo nic nechtěl a odbavení bylo velice jednoduché. Pro všechny případy je dobré mít v zásobě adresu nějakého hotelu (stačí najít na internetu), nebo si v krajním případě zakoupit jízdenku na loď za 10US$, kterou nevyužijete. Rozhodně nikdo nikdy nebude kontrolovat, kde skutečně bydlíte. Vhodné je nezmiňovat se o kempování, které je zakázané nebo přísně zakázané téměř v celém Karibiku.
Při příjezdu a odjezdu z Anguilly se platí se v přístavu 3US$ (nebo 8EC$) taxa (na letišti to může být víc).

 

Mezinárodní doprava:

     Anguilla má jediné letiště Clayton J. Lloyd International Airport (do roku 2010 se jmenovalo Anguilla Wallblake Airport;  kód AXA), z něhož létají malá letadla jen do Portorika, na Antiguu a Americké Panenské ostrovy, na ostatní ostrovy Karibiku jsou jen charterové lety. Létat na Anguillu je poněkud zbytečný luxus.
Nejvhodnější doprava na Anguillu je přes ostrov Svatý Martin – přes obě části, tj. nizozemskou i francouzskou. Na letiště Princess Juliana (kód SXM) létá spousta velkých letadel z Evropy a tak je to skutečně velice snadné. Nejjednodušší je let s Air France nebo s KLM (přestup v Paříži nebo Amsterdamu), ale ne vždy je to i nejlevnější. Většinou vychází levněji cesta z American Airlines – okolo 24.000 Kč (2013), ale je to s jedním přestupem v Evropě a druhým v USA, čili je třeba americké vízum. Let s nizozemskými nebo francouzskými aeroliniemi stojí okolo 30.000 Kč (2013), ale obě mají občas v sezóně nebo okolo ní zvýhodněné lety na svá zámořská území, pak může být cena i nižší než cena American Airlines (v roce 2004 šla Air France až na 18.000 Kč).
Letiště Princes Juliana leží na jihozápadě ostrova v nizozemské části (Sint Maarten), odsud lze dojet autobusem bez problému do Marigotu – jedna trasa vede po západním pobřeží (orientačně jednodušší a také kratší), druhá vnitrozemím (většina spojů s alespoň jedním přestupem). Na jízdenku je dobré mít nějaké americké dolary – oficiálně se zde sice platí guldenem Holandských Antil, ale ten snad ani neexistuje, prakticky je všechno v US dolarech, a ačkoli se běžně a všude (tedy i v autobusu) berou Eura (která jsou oficiální v severní francouzské části), všichni dolar a Euro počítají zásadně 1:1!!! Na hranici mezi oběma částmi není třeba brát zřetel – prakticky neexistuje, vše funguje tak nějak společně (až na tu měnu) – bez mapy nevíte, jestli jste v „Nizozemí“ nebo ve „Francii“, jen v jednom místě je hraniční patník, coby turistická atrakce.

přístav v Marigotu (Saint Martin)
přístav v Marigotu (Saint Martin)

Z přístavu v Marigotu, tedy hlavním městě francouzské části Svatého Martina (Saint Martin), jezdí co půl hodiny loď na Anguillu do přístavu Blowing Point – od 7.00 do 19.00. Je to maličká kocábka, ale celou cestu jsou vidět oba ostrovy, takže to většinou snáší i ti slabší na žaludek. Cesta trvá asi 20 minut, lístek se kupuje až na lodi a stojí 10 US$ (první a poslední spoj je dražší). V přístavu před nástupem je nutné zaplatit taxu 3US$.

 

Vnitrostátní doprava:

 Vnitrostátní doprava na Anguille je oříšek, přesněji řečeno není žádná. Skutečně neexistuje žádná veřejná doprava, takže je možné chodit buď pěšky (Anguilla je dlouhá asi 12 km a široká většinou jen okolo 2 km) nebo využít půjčovny aut, nicméně ceny jsou opravdu nepředstavitelné.  Na Anguille se jezdí vlevo, ale provoz je relativně malý a silnice jakž takž, takže by neměl být problém vlastní řízení. Terén není nijak kopcovitý, takže není třeba půjčovat rovnou terénní vozidlo, stačí skoro cokoli pojízdného. Několik málo semaforů je pouze v hlavním městě, ale i tady je situace většinou vyřešena kruhovými objezdy. Výhodnější je půjčit si jízdní kolo, půjčovny nejsou sice na každém rohu, ale každý vám jistě rád poradí. Půjčení bicyklu na jeden den stojí okolo 10 US$, což je slušná cena. Anguilla je rovina a tak šlapání je skutečně bezva.
Taxi lze využít především k dopravě z nebo do přístavu či na letiště – pokud jste nějak časově vázaní přesným odletem nebo odjezdem, ale i to má význam spíše jen brzy ráno.
Přesouvat se dá docela dobře i autostopem, ale je to poněkud odlišné než u nás. Jednak je třeba stát na opačné straně silnice, jednak se nestopuje se se vztyčeným palcem, ale s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Není třeba zvlášť vybírat vhodné místo ke stopování a též není vhodné stopovat za chůze – šance se rapidně snižují. Problémem je nízká frekvence dopravy. Auta jezdí opravdu docela málo a tak je třeba být úspěšnější než jinde. Když jedno auto projede, další pojede až, za kdo ví jak dlouho (v závislosti na místě a denní době). Mně se výborně osvědčil následující způsob: batoh postavit (ne položit) na viditelné (a nejlépe čisté) místo u silnice a když jede auto stopovat ne na krajnici, ale na vozovce. Já vždycky začínal tak uprostřed vozovky a jak se auto blížilo, pomalu jsem se přesouval ke kraji. Je to divné, ale funguje to. Myslím, že je to o tom, že místní nejsou příliš zvyklí na autostop a tak žádného stopaře na silnici nečekají. Jedou a všimnou si až na poslední chvíli, když už je pozdě. Uprostřed vozovky vás nepřehlédnou. Tímhle způsobem se na hlavních silnicích dá odjíždět tak do hodiny, když jezdí dost aut, tak i dříve.
Při příjezdu lodí ze Saint Martinu, čeká u přístavu Blowing Point několik aut na ty kteří se doplavili domů, je tedy teoretická šance se s někým domluvit – lépe už na lodi. Na poslední chvíli, v přístavu je šance výrazně menší a navíc je třeba rozlišit soukromá auta od taxíků.

 

Počasí, klima / oblečení:

 Počasí na Anguille je horké a vlhké, přesto však příjemnější než na jižnějších ostrovech Karibiku. Tím jak je Anguilla malá a vlastně pořád jste u moře nebo kousek od něj, je i to horko snesitelnější. Občas je dokonce cítit i osvěžující vánek. Teplota, která se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci téměř totéž), by u nás byla příjemná, jenže tady panuje tropické oceánské klima a tak je, vzhledem k neuvěřitelné vlhkosti, nepříjemná. Chce to přece jen trochu omezit pohyb. Vítr se téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“) a stín je na Anguille prakticky nedostatkovým zbožím. Příjemně je chvíli tak okolo tří hodin ráno. Pokud si naplánujete nějakou neplážovou aktivitu, budete asi v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů je naprosto neškodnou záležitostí… Deště sice mohou trvat i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový liják se dá přečkat v suchu pod střechou (je-li kde) a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší hodinu, dvě.

prosluněná zátoka v Barnes Bay
prosluněná zátoka v Barnes Bay

Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné, případně ponožky do města (ale ani to není nutné). Skutečně nic dalšího není třeba, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez výjimky vystačil s pantoflemi.
Při pohybu po ostrově je spotřeba triček docela vysoká – několik denně. Proto je třeba mít s sebou (nebo si koupit) prášek na praní. Na rozdíl od našich podmínek není pot skoro vůbec cítit, ale když dáte propocený oděv do igeliťáku, (aby se nenamočily ostatní věci), tak během několika minut neuvěřitelně zasmrádne, jen místo potu je cítit spíš jakoby čpavkem! Rozhodně nelze vyprat takovými těmi cestovatelskými metodami – mýdlem, šamponem nebo podobně.

 

Ubytování:

  Ubytování je vesměs drahé až nesmírně drahé, jelikož jsou ubytovací zařízení většinou celými resorty nebo komplexy. Sólo hotelů nebo guest housů je mnohem méně a i ty jsou celkem drahé. Cena v obyčejném guest housu se pohybuje okolo 30 – 40 US$ za osobu a noc. Nemám osobní zkušenost a tak nevím, zda se dá najít něco levnějšího (bez ohledu na kvalitu), ale na internetu těch možností moc není.
Stanování na Anguille není zřejmě povolené – nikde jsem sice žádnou informaci nedohledal, ale na většině ostrovů Karibiku je kempování zakázané. Přesto se v praxi kempovat dá. Spát pod širákem není možné kvůli přílišné vlhkosti – všechno by bylo ráno úplně promočené! Stanování je nejlépe možné někde poblíž moře pokud možno ne moc na ráně. Místy se dá dostat i ke sladké vodě (poblíž hotelových komplexů). Je potřeba mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce – kvůli sice občasným, zato však prudkým lijákům. Zrovna tak by měl být stan dobře větratelný a s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř a v neposlední řadě, samozřejmě, co nejlehčí.  Není potřeba spacák, ale rozhodně alespoň obyčejný hadr, nebo něco pod sebe – na čem můžete spát – budete se potit i v noci a pokud pod sebou nemáte savý materiál, lepíte se k podlaze, což vás mnohokrát za noc spolehlivě probudí. Na ostrově není jediný camp a hotely nebo jiná ubytovací zařízení jsou hlavně podél pobřeží v okolí zálivů a v hlavním městě. Poněkud horší situace je okolo přístavu.

 

restaurace na břehu bazénu delfinária Dolphin FantaSeas
restaurace na břehu bazénu delfinária Dolphin FantaSeas

Jídlo a pití:

 Jídlo je v omezeném sortimentu všude, ovšem je nekřesťansky drahé. Osobně jsem toho moc nekoupil, tak se o zkušenosti příliš dělit nemohu, ale obecně jsou v Karibiku přijatelné banány, ryby a často i nějaká konzerva (např. luncheon meat – většinou dovoz z Nizozemska). V posledních letech se na většině ostrovů také rozmohlo pouliční grilování kuřat, což je nejlevnější a nejvydatnější způsob stravování – čtvrtka nebo půlka kuřete je za pár korun.
Důležité je hlavně dostatečně doplňovat tekutiny a sůl. Na Anguille, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená. Ta se samozřejmě prodává, ale zdaleka ne tak běžně jako sladké nápoje. Čím větší horko, tím méně člověk sní – to platí i pro místní. Jenže tím více také chybí energie, proto místní pijí téměř výhradně sladké nápoje (nebo pivo apod.) – cukr je zdrojem energie. Ovšem je třeba podotknout, že místní výrobky jsou místy až nepoživatelně sladké. Nejlepší volba je Coca Cola, případně Pepsi – ty jsou sladké standardně. Kromě limonád je k mání i nějaké pivo – spíše zahraniční značky (Heineken apod.).

 

Zdraví:

 Sladké vody tropických oblastí by měly být (až na pár výjimek) pro turistu tabu. Bývají zdrojem améb – parazitárních prvoků způsobujících bilharziózu (též schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale k léčení je třeba dlouhodobý pobyt v nemocnici a i tak je to obtížné. Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, čistit zuby atd., dokonce se nedoporučuje ani ovoce s nekompletní slupkou! Pozor je třeba dát taky na led – i v restauraci může být z pochybného zdroje. Dnes jsou sice běžně v lékárnách k dostání tabletky na chemickou úpravu vody, tak aby byla pitná, ale fungují pouze na bakterie, nikoli však na prvoky, tedy alespoň ne na bilharzie (druh motolic)!!! Zbývá tedy – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná. Larvy schistosom potřebují do tří dnů mezihostitele (plži), nemají-li ho, umírají a pak je voda nezávadná. Možná existují nějaké nezávadné výjimky, předpokládám, že některá jezera u pobřeží s brakickou (smíšenou sladkou + slanou vodou), ale s jistotou to říci nemohu, jelikož mé zkušenosti sem nesahají.
Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti, jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s klimatizací (např. hotely, markety atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuálně virové hepatitidě A a tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Anguillu z oblastí s jejím výskytem.
Je důležité doplňovat vitamíny a sůl, nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejší než v našem mírném pásmu.
Kupodivu není na Anguille nijak přehnané množství obtížného hmyzu. O něco horší to bude jen u pobřežních jezer. V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem ačkoli jsem byl na 16 ostrovech Karibiku, setkal jsem se jen s medúzou. Ta dovede velmi nepříjemně spálit, ale člověk se z toho za chvíli sám oklepe i bez jakékoli medikace. Pokud je to poprvé, jde spíše o ten šok z neznámého.

krab
krab

Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, nepotkáte žádná… Neviděl jsem ani jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. Jediné co potkáte hojně, budou krabi hned v několika druzích, ovšem to jsou tak plachá zvířata, že o nějakém útoku nemůže být ani řeč. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani ti za normálních okolností neotravují, natož aby útočili. Výjimka ale přece jen existuje a sice jste-li na místě zrovna pár týdnů po hurikánu, který velmi ochromil kompletní fungování ostrova – pak jsou toulaví psi hladoví – nejde elektrika, někdy neteče voda, restaurace jsou zavřené, ulice přes den poloprázdné, v podvečer absolutně liduprázdné atd. – psi nemají nikde nic k žrádlu a tak, zvláště večer, jsou schopni zaútočit. Zřídka jeden, většinou skupina alespoň čtyř, pěti psů. Několikrát jsem si to vyzkoušel na Grenadě po hurikánu Ivan.
Ve všech hotelích apod., často i na letišti jsou letáky s informacemi, co dělat v případě bezprostředního nebezpečí hurikánu. Obecně lze říci, že nebezpečí pro turistu je mnohem menší, než se zdá z televizního zpravodajství. Pokud se něco blíží, je to veřejně známo a ví to i turista. V tom případě je nutné zapomenout na stan a ubytovat se v hotelu. To jsou (obvykle) zděné bytelné budovy, které hurikánu odolají, a je malé riziko, že byste se ocitli přímo v epicentru, tedy tam, kde jeho síla ničí a bourá i takové budovy, jakými jsou hotely. Většinou to v horším případě odnese maximálně střecha. Hurikány páchají tolik škody na obydlích domorodců jen proto, že to jsou v naprosté většině plechové nebo dřevěné chýše. Po hurikánu je často omezený přísun energií a vody, život je tak trochu naruby, pro turistu je to nepříjemné, ledacos je složité, ale jen zřídka je v nějakém přímém větším nebezpečí. Pokud se žene něco výjimečného, je dobré se zásobit pitnou vodou a pro jistotu i potravinami.

 

Měna, ceny a platby:

 Na Anguille se platí východokaribským dolarem, který je oficiální měnou většiny území Karibiku (včetně ostatních britských závislých území; neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu). V obchodech se používá označení EC$, v řeči běžně zkráceně EC dollar, méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar, oficiální bankovní kód je XCD. Mince jsou velice zvláštní svým tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky…). Na bankovkách je britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných míst z ostrovů, kde se EC$ užívá. Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1 US$. Kromě východokaribských dolarů se na Anguille běžně platí též americkými dolary, některé položky (např. lístek na loď) dokonce výhradně v US$. Anguilla je na US dolary zařízená v takovém měřítku, že jsou ceny běžně udávány v této nebo obou měnách. Východokaribský dolar je populární o mnoho méně a tomu odpovídají i ceny, resp. kurz cen. Stále oblíbenější je i Euro. V bance lze směnit snad všechny konvertibilní měny a někdy měny okolních států (např. Barbadoský dolar). Bankomaty vydávají volitelně i východokaribské i americké dolary. Anguilla je i přes svou značnou chudobu velmi drahým místem (přinejmenším stejně drahá jako okolní daleko vyspělejší ostrovy, v mnohém i dražší).

Ceny uvádím jen velmi orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu prodejny…
Pepsi / Coca Cola (0,3l):  1 – 3 US$ (většinou 1 US$)
voda (1,5 l): 1,5 US$
pohled:  0,65 US$
známka do ČR:  1,9 US$
taxi Blowing Point – The Valley: údajně okolo 20US$

Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa) lze spíše výjimečně, tzn. ve velkých turistických resortech nebo podobně. Výběrové bankomaty jsou jen v hlavním městě The Valley, ale dá se předpokládat, že se situace brzy změní.
Prodejny v The Valley jsou podobné našim, ovšem jedná se často o smíšené zboží. Prodejny mimo město jsou často u benzínových pump nebo se jedná o různé obchůdky se smíšeným zbožím. Většinou velmi skromné a často s dost omezeným sortimentem, za to však téměř neustále otevřené, jelikož ve většině případů je obchod zároveň bytem nebo domem majitelů.

 

Ostatní tipy a rady:

 • Západ slunce a setmění na Anguille probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině je na ostrově téměř mrtvo – žádný noční život. Výjimkou jsou jen turistické komplexy, ale ani tam nebývá zábava pozdě do rána. O moc lepší situace není ani v The Valley.

• Přivezené elektrické spotřebiče (např. nabíječky) je možné použít, pouze mají-li „dvouvidlici“ (bez otvoru na nulovací kolík). Zdejší zástrčky mají tři ploché kolíky s jinou roztečí než zástrčky se dvěma, v rezortech budou jistě běžné redukce na evropské zástrčky, jinde to bude problematičtější. Zásuvky jsou obyčejně opatřeny vypínačem.

Všechny údaje (není-li uvedeno jinak) se vztahují k roku 2004

2 732 x shlédnuto
Roman Hynek
About Roman Hynek 17 Článků
Zapálený cestoval se zájmem o floru a faunu, aktivní ve světě zoologických zahrad, ale třeba i v počítačové grafice či v astrologii.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..