Cenoty

 

Mezi turisty je Yucatan proslavený zejména svými plážemi a mayskými památkami. Většina lidí, kteří sem přijíždějí za poznáním, je připravena na návštěvu pyramid Chichén Itzá, Uxmal, mayského přístavu Tulum či třeba starého koloniálního města Merida. Vedle těchto jistě pozoruhodných míst je na Yacatánu něco, co stojí také povšimnutí Poloostrov má několik řek a jezer, ale odedávna to byla především podzemní voda, která sloužila jako zdroj pitné vody. Yacatán je tvořen velmi porézním vápencem, ve kterém se nacházejí podzemní řeky a jezera. Příroda zde také vytvořila celou řadu podzemních jeskyň. U některých z nich se propadl strop a vznikly tím jakési přírodní jezírka, cenoty, odkud místní obyvatelé nejčastěji získávali vodu.
Cenot se na Yucatánu nalézá opravdu nespočetné množství, které jistě jde do stovek, ale spíše do tisíců. Řadu z nich tvoří jen zarostlé louže, které jsou zcela ztracené v džungli. Pak jsou zde ale i takové, kterým se dostalo slávy vskutku hvězd se dotýkající. Do této kategorie můžeme bez obav zařadit slavnou Posvátnou cenotu v lokalitě Chichén Itzá. Nachází se asi 300 metrů severně od velkého náměstí s pyramidou El Castillo, též zvanou Kukulkánova pyramida. Cenota má v průměru asi 60 metrů a je prý hluboká až 35 metrů. Legendy hovořily o lidských obětech a nezměrném bohatství, které leží na dně. Bylo tedy jen otázkou času, než se někdo pokusí zjistit, zda jsou pověsti založené na reálném podkladě. V roce 1900 americký profesor z Harvardu Edward Thompson dopravil k cenotě techniku a jezero vybagroval. Tato drsná metoda dnes nikoho moc nenadchne, ale je pravda, že nálezy zlata, jadeitových šperků a lidských kostí potvrdily legendy. Místo ještě později bylo prozkoumáno za pomoci potápěčů, kteří objevili další zajímavé nálezy.
V dnešní době máte šanci se na cenoty dívat nejen svrchu, jako v Chichén Itzá, ale na řadě míst si v nich můžete i přímo zaplavat, zašnorchlovat nebo se i přímo potápět s dýchacím přístrojem. Mezi takovéto slavné lokality patří např. Cenote Dos Ojos několik kilometrů na jih od Akumelu (leží na cestě mezi Cancúnem a Tulákem, blíže k Tulumu). Podívejte se na fotky společnosti, která zde provozuje podvodní tůry (http://www.hiddenworlds.com.mx) a nebudete věřit vlastním očím. Proplouvá se zatopenými jeskyněmi s krápníky s dokonale průzračnou vodou. Já bohužel tuto lokalitu nestačil navštívit, dostal jsem se nedaleko odsud na místo zvané Casa Cenote. K ponoru potřebujete potápěčskou licenci, o vše ostatní je již postaráno. Navíc se v tomto případě ani nejedná o nějaký super náročný výkon. Cenota má největší hloubku kolem 9 metrů.
Přijíždíme autem na parkoviště a odneseme si techniku k jezírku. Vypadá relativně malé, tak do 50 metrů, ale za zákruty nevidíme. Kromě toho je část zarostlá, takže velikost si opravdu netroufnu odhadnout. Za chvíli už skáčeme do vody a jdeme pod hladinu. Zpočátku to vypadá jen na „obyčejné“ plavání v jezírku, ale po chvíli přicházejí zajímavější okamžiky. Nad námi se objevuje zarostlá hladina a my se dostáváme do šerého přítmí. Před námi je najednou úzký kaňon do kterého míří náš průvodce. Skalní rozsedlina má sotva metr a půl na šířku, nad sebou můžeme pozorovat kořeny z rostlin pokrývajících povrch cenoty. Proplujeme štěrbinou a míříme pod skalní převisy. Na stropě se lesknou vzduchové bubliny. Zaplouváme hlouběji pod skálu. Na dně se objevily vodící provázky, které by nám mohly pomoci najít cestu ven. Na dně je usazené drobné bahýnko, které při neopatrném kopu ploutví se dostává okamžitě do vznosu a jistojistě může způsobit těžké chvilky potápěčům, kteří ho neopatrně rozvíří. Ukazuje se, že cenota, která leží pár set metrů od mořského pobřeží musí mít braktickou vodu. Vplouváme do jedné takové oblasti, hned je všechno rozmazané a viditelnost se prudce zmenšila. Po chvíli jsme ale zase v sladké vodě a v dáli před sebou vidím skalní okno, za kterým je modrá, jasně sluncem prozářená voda. Je to jako návrat do jiného světa. Občas kolem nás propluje nějaká ryba, nad námi se objevují plavci a šnorchlaři. Ještě si to chvíli užíváme a jdeme na hladinu. Třičtvrtě hodina utekla jako nic, flaška je sice vydýchaná jen z poloviny, ale ponor je u konce. Musím říci, že ačkoliv zpočátku to nevypadalo nic moc, na konci jsem moc spokojen. A příště třeba nějaká cenota s nepropadlým stropem plná krápníků. Už se těším.

2 082 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 282 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..