Kuba – praktické informace na cestu

 

Vízum:

Pro vstup do země potřebujete vízum. Administračně nejbližší ambasáda pro nás je v Praze. Pro lehké zmatení pojmů je zapotřebí zdůraznit, že toto povolení ke vstupu se nevydává v podobě klasického razítka, případně samolepky do pasu, ale ve formě vstupní karty, která je samostatná. Při vstupu do země vám kartu orazítkují, při výjezdu si jí odeberou. Kartu nesmíte ztratit, jinak budete nuceni získat na Kubě náhradní a to vám zabere dost času (pokud ztrátu zjistíte před odletem, rozlučte se s myšlenkou, že odletíte vaším letadlem). Vstupní kartu vám mohou zařídit cestovní kanceláře, ale pokud to nemáte daleko do Prahy, nic vám nebrání, abyste si jí zařídili sami. Nepotřeboval jsem vyplňovat žádný formulář, ani přiložit fotografii. Kubánská ambasáda chce vidět letenku. Vstupní karta se vydává na počkání na 30 dní, na Kubě jí můžete o dalších 30 dní prodloužit. V roce 2017 byl poplatek za vystavení karty 750 Kč. Samotné vystavení karty byl pěkný úvod do Kuby. S ostatními žadateli jsme si pěkně poseděli v předpokoji a čekali, až se mladé Kubánce bude chtít pracovat. Ale samotný proces byl rychlý a ke komunikaci stačí angličtina (i bez angličtiny to zvládnete).

Jak se tam dostat:

Drtivá většina návštěvníků přiletí letadlem. Kubu pak někteří návštěvníci mohou navštívit v průběhu jejich plavby po karibských ostrovech. Kubu můžete navštívit i při plavbě vlastní jachtou, podrobnosti jsem ale nestudoval. Mezi nejčastější vstupní letiště patří Havana a pak ještě Varadero. Z hlediska procesního není mezi nimi rozdílu. Na Varadero létají i chartery, do Havany se dostanete standardním spojem. Vedle letů přes Španělsko to bývají často i linky přes Paříž nebo Amsterodam.

Jak se dostat z havanského letiště do města:

Cesta z letiště bývá prvním seznámením se zemí, která často hned poukáže na to, co vás bude dále čekat. Na některé z vás bude na letišti již čekat odvoz. Někdo jiný se rozhodne pro taxík. A opravdoví cestovatelé se rozhodnou pro městskou hromadnou dopravu. Má to jen drobný háček. Na letiště žádná nejezdí. Ale nezoufejte. Kdo chce, ten může. Znamená to jen trochu nepohodlí 😎  Musíte se z letiště vydat pěšky na autobusovou zastávku. Není to tak tragické, do půl hodiny na ní dojdete. Abych vám to usnadnil, zastávka je na těchto koordinátech: 23.006007, -82.393513. Do Havany můžete jet autobusem P16 (na Náměstí Revoluce) nebo více do centra P12 (Capitolio). Zatímco za taxi (nebo smluvní dopravu do některé casy) zaplatíte kolem 30 €, městskou dopravou zaplatíte tak 1Kč. Platit můžete jak národním pesem, tak i konvertibilním (při cestě z letiště jsem měl nejmenší minci 0,1 CUC, takže to bylo asi za 2,5 Kč).

Vnitrostátní (meziměstská) doprava:

Pokud se potřebujete přesunout mezi významnými turistickými středisky, jednoznačně nejjednodušší je použít autobusovou společnost Viazul. Používají jí hlavně cizinci, ale najdou se i bohatí Kubánci. Platí se v CUC za evropské ceny. Např. cesta z Havany do Santiaga přijde na 51 CUC. Z Havany do Vinales zaplatíte 12 CUC. Pokud ale máte dost času nebo se budete pohybovat v místech, kde Viazul nebo podobné autobusy nejezdí, budete se muset spolehnout na místní dopravu. Budete platit neuvěřitelně malé peníze (za vzdálenost podobnou Havana-Vinales jsem zaplatil 6 Kč), ale vyváženo to bude jistým diskomfortem. Budete jezdit spíše v náklaďácích s korbou upravenou pro převoz lidí a budete se přesouvat po menších vzdálenostech. Pro ty, co nespěchají ideální.

Železniční doprava na Kubě existuje, nezkoušel jsem jí. Cenově se vyrovná Viazulu, spolehlivostí, četností spojů určitě ne. Je tedy určena zejména pro železniční nadšence.

Kuba je dlouhý ostrov, takže se můžete z jednoho konce na druhý přesunout i letecky. Jen zvažte, jestli to stojí za to, pokud byste jeli autobusem přes noc, tak ani časová úspora se nebude moc konat. Ale pro některé případy jistě dobré.

Stopem, nebo-li vozidlem zdarma to půjde obtížně. Kubánci za spolujízdu platí, ale nebudou to zásadní peníze. Za každým městem vždy čeká hlouček Kubánců, kteří se snaží k někomu dostat. Místní autority (tzv. žluťáci, amarillos) jim v tom pomáhají. Sám jsem nezkoušel, tak nemám osobní zkušenost. Pokud máte čas, jistě vhodný způsob dopravy.

Ubytování:

Nemůžete se ubytovat, kde chcete. Běžný Kubánec vám s největší pravděpodobností ubytování nenabídne. Určitě ve městě, někde na dědině by to nakonec mohlo být jinak. Kubánci s příslušným povolením mohou ubytovávat cizince. Tato místa se nazývají casa particulares a v místech, kde se cizinci standardně vyskytují nějakou casu určitě najdete. Snadno ji poznáte podle obvykle modrého piktogramu jakéhosi deštníku. Počítejte s cenou tak od 10-15 CUC výše za osobu. Pokud jedete v menší skupince, cena na jednu osobu bude celkem zajímavá. Míst k ubytování bývá velké množství, nebudete mít problém nějakou vhodnou najít. Pokud bude vaše casa plná, majitel začne obvolávat kamarády a nějakou vám jistě dohodí. Majitelé ubytování vás také mohou posílat i vzdáleně do dalších míst, při výstupu z Viazulu už na vás bude čekat majitel dalšího ubytování. Majitelé vám většinou nabídnou i možnost snídaně nebo večeře (snídaně může být někdy i v ceně, záleží na vašich vyjednávacích schopnostech).

Na Kubě se můžete ubytovat i v hotelích, jejich nabídka je ale dost limitovaná. Pokud nejdete po drahých nabídkách (jejichž kvalita nemusí odpovídat ceně), tak v oblasti středně drahých a zejména levných hotelech toho moc nenajdete.

Mobil, Internet:

Mobil s českou SIM kartou vám bude na Kubě fungovat. Již si ho ani nemusíte nikde za poplatek registrovat. Ale připravte se na to, že to je poměrně drahý špás. Můj operátor mi poslal sms, kde mě informoval o následujících cenách: volání do ČR za 69 Kč/min; příjem hovoru za 49 Kč/min; sms za 14,6 Kč. Se spojením nebyl problém, kvalita dobrá.

Internet je na Kubě dostupný, ale má to svá specifika. Musíte si v pobočce Etecsa (něco jako telekomunikační úřad, dost často u pošty) koupit internetovou kartu. Je to papírová kartička velikosti bankovní karty, která obsahuje přihlašovací údaj (username) – dlouhé číslo a pak je tam políčko s heslem, opět dlouhé číslo, které se vám objeví poté, co políčko seškrábete podobně jako los. V roce 2017 jedna hodina internetového připojení přišla na 1,5 CUC. Nemusíte prosurfovat celou hodinu naráz. Po odpojení vám zbytek kreditu zůstává, je použitelný z jakéhokoliv místa. Na pobočkách Etesca bývají někdy přístupné i počítače (Windows XP), kde se můžete napojit na Internet (z vašeho kreditu). Většina lidí ale loví wifi signál, který je dostupný v okolí míst Etecsa. Takové místo poznáte snadno, houfují se tam lidé, kteří nepřítomně zírají do mobilů. Nejedná se jenom o cizince, ale i Kubánce, kteří si kredit (za stejnou cenu jako cizinci) také mohou koupit. Zkoušel jsem volat přes aplikaci WhatsApp, ale datový tok mi to zřejmě neumožnil. Nicméně většina Kubánců přes nějakou aplikaci telefonovala.

Peníze:

Kuba patří mezi unikátní státy, kde v jedné zemi funguje souběžně dvojí měna. V praxi to znamená, že se kubánská společnost rozdělila do dvou heterogenních skupin. Většina obyvatel vydělává a utrácí v národních pesech (moneda nacional, MN nebo používaná zkratka CUP). Vy jako turisté budete ale patrně většinu svojí útraty realizovat přes konvertibilní pesa (používaná zkratka CUC, často se vyslovuje jako „kuk“). Za CUC budete platit ubytování, dopravu typu Viazul nebo vlak, muzea, jídlo ve většině restaurací. Za CUP můžete nakoupit některé potraviny (obecně to lze charakterizovat jako ty, ze kterých něco uvaříte), rychlé občerstvení, některé restaurace, místní dopravu, dálkovou domácí dopravu (náklaďáky). V praxi to funguje tak, že si nejdříve vyměníte tvrdou měnu za CUC, platí kurz 1 USD=1 CUC a CUC si pak můžete vyměnit za CUP v kurzu 1CUC=25 CUP. Neberte si dolary, protože na nejhorší imperialisty je uvalená 10% daň. Někde jsem viděl, že se to týká i britských liber. Pro Kubu je tedy nejlepší zásobit se eury. Směna se provádí v bankách nebo ve směnárnách Cadeca. Černý trh v podstatě neexistuje, něco jako vexkláky jsem viděl. Ale určitě vám nenabídnou lepší kurz, spíše hrozí nebezpečí, že vás podvedou. Pokud nechcete mít zajímavý zážitek, tak bych se jim vyhnul (je to jiná situace, než za bývalého socialismu v Evropě, kdy vám banky dávaly nevýhodný kurz). V zemi se i rozšiřuje množství bankomatů, takže CUC si můžete vytáhnout i pomocí své karty. Kubánská strana si za tuto operaci strhne poplatek, Lonely Planet tvrdí 3%. Nemohu potvrdit, protože jsem veškerou směnu realizoval z hotovosti.

Kuchyně:

Kvalita kupované stravy (restaurace) bude dost záležet na tom, jestli budete v zařízení, kde se platí v CUC nebo v CUP. V turistických centrech najdete standardní hospody, kde se najíte za větší než pražské ceny. Kvalita je různá, zaujímá obě části spektra, ale obecně je to přijatelné. Kvalitních restaurací za CUP je málo, já snad potkal jedinou v Santiagu. Ceny jsou zde obvykle výrazně nižší, do 2€. Pak jsou stánky s rychlým občerstvením. Většinou na bázi různých sendvičů (šunka, sýr, vaječná omeleta). Často narazíte na „pizzu“ a „těstoviny“. Obojí bývá většinou strašidelné, ale stravitelné. Za občasný zdroj kalorií lze použít, jíst to neustále je pro otrlé povahy (či osoby s nedostatkem chuťových buněk). Mezi stánkovou stravu lze zařadit i „kreolská jídla“, obvykle rýže s fazolemi a k tomu kus flákoty. Ta bývala dost často nestravitelná.

Dále existuje možnost, že vaši domácí v casa particular vám dodají snídani a večeři. Obvykle se s nimi můžete domluvit, co byste rádi a jídlo bývá dobré. Ceny většinou příznivější než v restauracích, kde se platí v CUC.

Za zmínku stojí ještě nápoje. Asi lze doporučit, abyste pili kupovanou balenou vodu. Není to zcela bezpodmínečně nutné, ale bude vám přinejmenším chutnat (kubánská voda z vodovodu není po senzorické stránce moc povedená). Z hlediska bezpečnosti (zdravotní) bych to úplně neprožíval, protože s velkou pravděpodobností budete někde něco pít s ledem a hádejte, z čeho je asi tak ten led udělán. Neviděl bych to tak dramaticky v porovnání se zeměmi jako je třeba Pákistán, Indie nebo africké země. Problém můžete mít s koupí vody. Zádrhel je v tom, že za 1,5 l lahev zaplatíte od 0,7 CUC (supermarket) až po 2 CUC a to je částka, kterou si standardní Kubánec nemůže dovolit za vodu dát, proto jí nekupuje. Kde je slabá poptávka, tam je ještě slabší nabídka. V turistických místech vodu koupíte, na venkově těžko. Buď budete pít to co místní nebo si vezměte tablety (filtr či něco jiného). Vedle vody máte pak možnost pít řadu jiných nápojů. U stánků si dejte „refresco“, něco jako voda se šťávou  a ledem nebo přímo šťáva nalitá na led (cena 2-3 CUP), případně plechovku nějaké limonády stylu Fanta, Cola (cena 15 CUP). Poměrně zklamáním byly džusy. U stánků někdy měly (5 CUP), ale byly dělány z nějakých prášků, takže spíše slabota. Dobré džusy mi mixovali domácí v casa particulare. Můžete si dát i pivo (plechovka obvykle 25-30 CUP; časté značky Cristal, Mayabe nebo Bucanero). Nejsem pivař, kvalitu nemohu moc posoudit. Já se na to občas i těšil, ale asi to nebude úplný trhák. Mezi nápoje lze snad zařadit i ty míchané, zejména vše, co souvisí s rumem. Tak toho je dost a většinou dobré (obvyklá cena 3 CUC). Já byl spokojen a když byla příležitost, tak jsem jich spořádal několik denně. V tom teple to jde úplně samo, zejména daikiri s ledovou tříští mě oslovilo a to nejsem žádný Hemingway. O rumu snad není třeba se zmiňovat, ten bych ale na žízeň nepil.

Jak se na Kubě chovat:

Asi není zapotřebí speciálního komentáře. Pokud nebudete vyvíjet činnosti, které by se nelíbily vládě, s velkou pravděpodobností nebudete mít žádné problémy (jednou mě na Maleconu v Havaně zastavili z projíždějícího policejního auta – šel jsem s batohem – chtěli pas a vysílačkou mě kontrolovali. Do několika minut mi sdělili, že „no problem“, vrátili mi pas a šli jsme si po svých). Je třeba zdůraznit, že Kuba je opravdu bezpečná. Není problém chodit v Havaně o půlnoci i v neturistických místech. Pochopitelně, standardní obezřetnost je na místě, zejména krádeže. Jednou se mi v tlačenici na autobus chmaták snažil vytáhnout peněženku, což se mu nepovedlo (to by nepozorovaně nezvládl ani David Copperfield. Ne že bych byl tak obezřetný, ale kraťasy měly fakt úzké kapsy). Mimo to doporučuji pro cennosti a větší peníze nosit money belt přímo na těle.

Z hlediska oblečení je Kuba úplně v pohodě, alespoň mi přišlo, ani když jsem byl již hodně použitý na mě nikdo nevrhal odpudivé pohledy.

Jazyk:

Chce to španělštinu. Tento jazyk bohužel neovládám, pokud za to nepočítám asi 15 lekcí, které jsem před cestou na Kubu absolvoval. Byl jsem tedy schopen zplodit nějakou tu holou větu (jen přítomná čas  8-)) a měl větší šanci pochopit, co protistrana asi chce. Angličtina je určitě dobrá, ale spíše jí použijete při komunikaci s cizinci a ti vám pak budou překládat. Z mého pohledu je to zajímavé, ale opravdu hodně cizinců umí španělsky (stejnou zkušenost mám i z Mexika). Takže doporučuji alespoň nějaké základy jazyka, cestování je hned zajímavější. A jedna specialitka kubánské španělštiny – hláska „s“ se moc nevyslovuje (jestli vůbec). Takže žádný Fidel Castro, ale „Fidel Catro“.

6 068 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 284 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..