Castries
Hlavní město, respektive jeho centrum sice neskýtá veliké turistické objekty, avšak patří určitě k těm příjemnějším metropolím, navíc je v jeho okrajových částech hned několik zajímavostí, z nichž k největším patří rozhodně Morne Fortune Historic Area a Half Moon Battery La Toc na jihu. V každém případě všechny důležité turistické cíle Svaté Lucie leží mimo Castries.
Přístav se nachází přímo v centru města na levé straně zálivu. Letiště George Charles (Vigie) leží na druhé straně podél pravé strany zálivu. Hlavní autobusové nádraží se nachází za marketem u hlavní Jeremie Street.
Mini ZOO Union
Nachází se poblíž městečka Balata nedaleko Castriesu (asi 10km). ZOO je velmi malá, stranou všech důležitých silnic, nepatří mezi největší turistická lákadla Svaté Lucie, nicméně za zmínku určitě stojí.
Jedná se skutečně o zahradu za domem, v níž je jen několik málo klecí. Všechny lze bezmála přehlédnout z jednoho místa. Je tu jen nepatrné množství zvířat, která nejsou „místní“, přesto je Mini ZOO mezi zdejší populací celkem oblíbená, zná ji snad každý a většina lidí je na ni patřičně hrdá. Je to také jediné zařízení svého druhu na Svaté Lucii.
Čím je tak výjimečná nebo proč vlastně stojí za zmínku? Vedle zvířat zastoupených jen několika kusy (varani, ary, malpy, aguti, krajty…) je tu několik chovných skupin velmi vzácných endemických papoušků amazoňanů mnohobarvých. Kromě vlastní zoo stojí za zmínku též zahrada léčivek (Medicine Garden) a naučná stezka vedoucí pralesem (Nature Trail).
Jacquot
Amazona versicolor – amazoňan mnohobarvý, anglicky Saint Lucia Amazon, mnohem častěji však nazýván familiárně Jacquot. Vzácný endemický (žije pouze na jednom území a nikdy nikde jinde nežil) druh papouška, který se právem stal národním ptákem Svaté Lucie.
Je zelený s modrou až modrofialovou hlavou, okraji křídel a horní hrudí. Kvůli přílišnému lovu se stal vzácným již na počátku minulého století. Jeho stavy se odhadují na 200 – 1000 kusů. Do zoologických zahrad se dostává jen velice zřídka a tak můžeme spatřit spíše jen preparované jedince v muzejích, ačkoli ani to není příliš běžné. Na Svaté Lucii se těší přísné ochraně podpořené značnými finančními postihy za jeho lov a obchod, což by, jak se zdá, mohlo vést k záchraně tohoto druhu. Nemalou měrou k tomu přispívá i zpopularizování amazoňanů mnohobarvých prohlášením je za národní ptáky Svaté Lucie. (Stejné nebo obdobné řešení funguje i na některých okolních ostrovech – Dominika, Svatý Vincenc…).
Rodney Bay
Na některých mapách se objevuje ještě s názvem Reduit – moderní městečko na severu ostrova nedaleko Gros Islet a Pigeon Island. Senzační turistický rezort nazývaný dle zálivu, v němž leží. Místo plné hotelů, zahradních hospůdek, obchodů, pláží a veškerých zařízení, které movitý turista potřebuje. Všechno samozřejmě náležitě luxusní, včetně obchodního domu a poskytovaných služeb. Rodney Bay stojí rozhodně za návštěvu, ale delší pobyt…? Snad jen pro snobsky orientované rekreanty, svatební cestu nebo podobné pobyty podepřené tučným obnosem.
Gros Islet
turistické město na severu ostrova – samotné město není příliš zajímavé, ale stejně jako protější (přes záliv) Rodney Bay jde o moderní letovisko nabízející snad veškerý luxus movitým cizincům. Popularita tohoto rezortu činí pozvolna z původní miniaturní rybářské vesničky rozrůstající se město. Gros Islet je však důležitý také jako výchozí bod pro cestu do nedalekého Národního historického parku Pigeon Island. Právě v Gros Islet je třeba přestoupit při většině cest autobusem.
Pigeon Island National Historic Park
Ostrov na samém severu Svaté Lucie, který je dnes spojen náspem s domovskou pevninou. Původně byl domovem Arawaků, později Karibů (kteří Arawaky vyhnali). V polovině 16. stol. zde měl zakladnu francouzský pirát François le Clerc známý jako „Dřevěná noha“ (francouzsky Jambe de Bois, španělsky Pie de Palo nebo anglicky Peg Leg), který zde žil společně s Kariby – uzavřel s nimi dohodu o neútočení na jeho lodě.
V druhé polovině 18. století se však začala psát úplně jiná historie Pigeon Islandu – historie, kvůli níž je dnešní národní park jedním z nejkrásnějších historických míst ostrova a jednou z největších turistických atrakcí Svaté Lucie. V té době se zde začala rodit velká vojenská základna se vším, co k tomu patřilo.
Na rozsáhlém překrásně udržovaném prostoru tu pod palmami stojí ruiny někdejších vojenských objektů, které sloužily angličanům na obranu proti francouzům přijíždějícím od břehů Martiniku. Jsou tu k vidění domy mužstva, kuchyně, výrobny cementu a vápna, pozorovatelny, střílny mušketystů, ale především Fort Rodney. Na samém konci Pigeon Islandu na jednom ze dvou kopců se tyčí tato kamenná pevnost vyzbrojená děly, kterou zde nechal vystavit admirál Rodney roku 1778.
Celý „Holubí ostrov“ je omýván křišťálově průzračnou vodou Atlantiku… Skutečně nádherné působivé místo, kde lze příjemně strávit celý den. Vstupné 13,35 EC$ nebo 5 US$.
Soufriere
Druhé největší město Svaté Lucie, které bývalo do roku 1780 dokonce hlavním městem (než bylo totálně zničeno hurikánem). Nějaký čas zde bydlela i pozdější francouzská císařovna Joséphine de Beauharnais – manželka Napoleona Bonaparte.
V samotném městě stojí za zmínku snad jen kostel ze zvláštně spárovaného kamenného „kyklopského“ zdiva, nicméně v blízkém okolí je turistických lákadel až dost. Už jen panorama města vklíněného do zátoky a úžasného prostředí je něčím nezapomenutelným.
Na jižním okraji se nad město tyčí dvě skalní homole Petit Piton (736 m.n.m.) a Gros Piton (798 m.n.m.) rostoucí téměř z mořské hladiny, což jen znásobuje monstrózní dojem obou kamenných velikánů. Tyto dvě vulkanické hory jsou nejvýraznější dominantou Svaté Lucie a rozhodně nejznámějším objektem ostrova. Od roku 2004 je celá lokality zapsána na seznam památek UNESCO.
Soufriere je neminutelným městem, jelikož slouží jako výchozí bod pro cesty k okolním zajímavostem, tedy nejen k Pitonům, ale i k botanické zahradě, minerálním lázním v Diamondu, pro treky k nejvyšší hoře Svaté Lucie Mount Gimie (950 m.n.m.), do Edmond Forest Reserve, k horkému vodopádu v Malgretoute, ale především pak k sirným pramenům (Sulphur Springs).
Na rozdíl od Castriesu nebo měst na severu je Sufriere stále ještě poměrně klidným městem.
Sulphur Springs a Drive-in Volcano
Sirné prameny leží nad městem Soufriere (asi 5 km). Jedná se o činnou sopku, jejíž zborcený kráter je sevřen mezi okolními horami, takže více než klasický sopečný kužel připomíná spíše sopečnou „mísu“. Přes celý kráter vede asfaltová silnice. Je to jediné místo na světě, kde je možné autem projet skrz kráter činné sopky (platí jen pro obyvatele Karibiku – ostatní pěšky).
Z hor přitéká průzračný potůček, do něhož se ze sopečných útrob uvolňují spousty různých prvků a částic (především síra a oxidy železa, měď, alkalické olovo, oxid vápenatý a uhlík), které výrazně mění vzhled vody. Na rozlehlé ploše je vidět několik kouřících bublajících jezírek husté černé tekutiny, která odtéká vždy o kousek dál k další pekelné louži. Uprostřed mísy, má prý voda okolo 170 °C. Nakonec voda opouští kráter – hned za vstupním areálem je svedena do betonového bazénku, kde je možné se do sytosti vykoupat v nesmírně léčivé vodě (odtéká do lázní v Diamondu), jejíž kvality znali již francouzi za Ludvíka XVI. Nutno však podotknout, že tady je voda ještě skutečně dost horká (okolo 45 °C).. Přestože na první pohled vypadá jako hustá černá kaše, jde o „řídkou“ čistou vodu, jejíž barvu způsobují pevné částice a tak se není třeba obávat, že se ve vodě člověk zašpiní (i když u dna možná nějaké „bahno“ bude…).
Kdysi (až do roku 1990) byl pohyb lidí v podstatě neomezený – turisté běžně chodily i s průvodci až na samý okraj dehtových jam. Pak se ale pod jedním průvodcem zemská kůra prolomila a byly z toho popáleniny třetího stupně… „jen“ popáleniny…, proto je od té doby pohyb regulován a prostor pro turisty je vymezen zábradlím.
Sopka Sulphur Springs se mohutnou erupcí ozvala naposledy před 40.000 lety, poslední menší erupce byla v roce 1780 a někteří odborníci údajně tvrdí, že další bude zhruba za sto let a to v takovém rozsahu, že zničí přinejmenším ¾ ostrova… Do té doby, ale určitě zůstane vyhledávanou turistickou atrakcí. Je to sice relativně malé místo, zato však opravdu kouzelné, tajemné, šílené i děsivé, rozhodně nesmírně zajímavé a nádherné. Na člověka působí zvláštním dojmem jako málokteré místo na světě. Sulphur Springs a Drive-in Volcano je dost možná tou absolutně největší zajímavostí Svaté Lucie, která poráží i známé Pitony.
Vstupné je naprosto minimální – 3 EC$ včetně průvodce!!!
Malgretoute Hot Waterfall
Malgretoute – malá vesnička na úpatí Petit Pitonu stranou všech lepších silnic. Dostat se do vesnice nebo k horkému vodopádu vyžaduje buď taxíka, nebo fyzičku, neboť sem nejezdí žádný autobus a aut opravdu velice poskrovnu. Vedou sem dvě cesty – první je odbočka z hlavní silnice mezi Sulphur Springs a Soufriere. Právě tady jsou vodopády označené. Není to sice příliš daleko, ale člověk musí absolvovat nejdříve sestup betonovou silnicí svažující se k moři tak prudce, že její povrch musí být uměle zvrásněn „zářezy“, aby se alespoň některá auta vyškrábala – i člověk jde bez mála slepičími kroky. Jakmile se dostaneme do výšky téměř hladiny moře, čeká nás naopak výstup po úpatí Petit Pitonu jen o málo kvalitnější cestou a mírnějším stoupáním. Pěší cesta s bagáží zabere minimálně půl až hodinu! (i když jde o pouhé asi 2 – 3 km). Druhá trasa vede přímo ze Soufriere těsně nad pobřežím – je jen pro pěší – po cestě s šíleným povrchem, nicméně téměř bez převýšení, takže je možné ušetřit si ten nelidský sestup. Druhá část pouti – stoupání, je stejná.
Za 5 US$ čeká senzační záležitost – po dvěstě metrovém betonovém chodníčku táhnoucím se uvnitř pralesa dorazíme pod vegetací hustě porostlou skálu, z jejíž horního okraje padá dlouhý úzký proud čisté teplé léčivé vody. Už samotný pohled na vodopád nebo Petit Piton je nádherný, nicméně pod vodopádem je vystavěn skvělý dvojbazének, v němž se za svých 5 dolarů můžete koupat třeba celý den.
Čmouhou nad nádherou Malgretoute jsou jen „rádoby průvodci“, kteří se tu snaží z každého turisty urvat každý cent. Zaplatíte v pokladně vstupné, ale vzápětí se na vás navěsí několik „kamarádů průvodců“, kteří vám rozhodně musí pomoci. Kromě toho, že jdou vedle vás, případně za vámi, nic neudělají, ale při odchodu si řeknou klidně o 40 US$!!! Chce to rozhodně a rázně jim hned při prvním kontaktu vysvětlit, že o jejich služby nemáte zájem. Nebojte se křičet, zabírá to.
Canaries a Anse La Raye
Města na západním pobřeží Svaté Lucie mezi Soufriere a Castriesem. Nejsou ničím zvláště zajímavá, avšak v jejich okolí – už když sem přijíždíme jsou vidět nádherné přírodní scénérie. V okolí se nachází i několik vodopádů. V Anse La Raye je několik francouzkých a anglických kolonialních budov, u Canariesu (kreolsky Kanawe) se nachází jediný camping na Svaté Lucii.
Ostatní místa na Svaté Lucii:
Vedle již zmíněných atrakcí je zde množství přírodních lákadel – hory, prales, vodopády, pralesní rezervace, potápění, pozorování ptáků a želv. Dále pak několik historických objektů, které na poměry Karibiku bývají opravdu úžasné – nejrůznější pomníky a forty jsou roztroušeny po celém ostrově. Z vyhlášených zajímavostí pak nelze opomenout Marigot Bay, ležící několik kilometrů na jih od Castriesu – místo, kde byly, díky nádherné scenérii moře a palem, natáčeny spousty filmů (Dr.Doolitle, Superman II…).
Veškeré udaje (není-li uvedeno jinak) se vztahují k roku 2002.
