Ve třináctém století seldžučtí sultáni vybudovali síť karavanseraií po celém území. Tyto luxusní „motely“ 13. století sloužily k podpoře obchodu na Hedvábné stezce. Obchod je základ každé civilizace, proto v dobách rozkvětu říší kvete zároveň i obchod (a obráceně). Tyto obchodní stanice byly vybudovány po celé říši ve vzdálenostech 15-30km denního pochodu naložené velbloudí karavany. Výdaje na stavbu a údržbu staveb byly hrazeny vládou, která na to pochopitelně získávala peníze z daní, které byly vybírány z bohatého výměnného obchodu.
Nejlepší ukázku karavanseraie můžete spatřit v Sultanhani, 45km západně od Aksaraye. Trochu blíže k obvyklým turistickým trasám je „Žlutý karavanserai“ Sarihan, který se nachází 6km východně od městečka Avanos. To naleznete na severu oblasti Kappadocie s centren Göreme, kam zavítá řada turistů spatřit úžasné tesané skalní kostely. K Sarihanu se můžete ovšem dostat jen autem či na kole, ale ani výlet pěšky z Avanosu není neuskutečnitelný.
Typický seldžucký karavanserai je mohutnou kamennou budovou s velikým, bohatě dekorovaným vstupním portálem. Za ním se nachází nádvoří, kolem kterého se v přízemí nalézají sklady, pokladnice, dílny, „směnárny“, záchody, lázně – prostě vše, co taková karavana potřebovala během své zastávky. Uprostřed dvorany obvykle bývala kašna. V druhém patře byly kanceláře a pokoje pro přenocování.
Ve městech, kde karavany začínaly či končily svojí pouť se nalézaly obdoby karavanseraií – hany. Bývaly méně honosné a dodnes jejich pozůstatky můžete spatřit v každém městě. Kolem Velkého bazaru v Istanbulu jich jsou desítky.
Éra karavansaraií netrvala dlouho, ač byly vybudovány stovky staveb ve městech i volně roztroušených v přírodě. Pro obchod se ukázalo, že námořní cesty jsou výhodnější. Vybudovaná síť „motelů“ se tak již dále nerozšiřovala a postupně ztratila na významu.
