Lisabonský Belem

 

Většina turisticky významných míst Lisabonu se nachází pěkně v centru, kdy si více méně vystačíte se svýma nohama. Jak už to tak bývá, existují výjimky. Ta lisabonská se jmenuje Belem. Nachází se na břehu řeky Tejo, západně od středu města. Nelze říci, že by Belem nebyl dosažitelný pěšky, ale projdete se. Záleží na vaší kondici, ale přinejmenším s hodinou počítejte, spíše více, protože Belem je 6 km od centra. Jednou si tu cestu dejte, vždy je pěkné vidět město tak nějak kompaktně, včetně míst, která vás moc nezaujmou. Pokud Belem chcete navštívit víckrát, příště zkuste nějaký ten dopravní prostředek. Asi nejjednodušší je tramvaj, kterou si můžete chytnout třeba na Praca do Comércio. Do Belemu se můžete dostat jak „turistickou“, tj. „starou“ tramvají, tak tam jezdí i moderní kousky (tramvaj č. 15). Do Belemu můžete ale jet i vlakem ze stanice Cais do Sodré.

Kolik strávíte v Belemu času bude záviset hlavně na vašich možnostech. K vidění je zde více věcí, které jsou poměrně kompaktně položené. od středuTa se stala jistým způsobem architektonickým symbolem Lisabonu. Král Manuel I. Portugalský je místní obdobou našeho Karla IV. Žil v přelomovém období objevení amerického kontinentu a počátku konání zámořských cest (1469-1521). Objevení cesty do Indie přineslo Portugalsko moc a bohatství. A kde jsou peníze, není nouze o uskutečňování výrazných projektů, které vyryjí brázdu do historie. Manuel po sobě zanechal zvláštní klon gotického slohu, který přijal po svém investorovi název „manuelistický“. Jde o pozdní gotiku, která je ovlivněna maurskou architekturou a některými prvky renesance. Stavby jsou hodně zdobené s celou řadou symbolů a ozdobných prvků (vedle křesťanských také přírodní či národní).

Belémská věž vznikla na samém konci života Manuela I., který tím dokončil opevňovací systém kolem ústí řeky, se kterým započal již král Jan II. Portugalský (nechal postavit pevnost v Cascais a také pevnost Sv. Sebastiána v Caparice). Pevnost měla svůj vojenský účel, ale zároveň sloužila i jako vstupní symbol Lisabonu, města, které nabývalo světového významu. Proto byla i její výzdoba pojata velkoryse. Pevnost vyprojektoval Francisco de Arruda, který měl již značné zkušenosti se stavbou podobných staveb v Maroku. I to jistě mělo vliv na uplatnění maurských uměleckých prvků. Věž stála původně na malém ostrůvku, ale naplaveniny jí postupem času spojily s pevninou. Dnes je věž spojena s břehem malým můstkem. Samotnou stavbu lze rozdělit na dvě části – spodní základnu či baštu a samotnou věž. V baště byla umístěna děla chránící řeku od útoku nepřátelských lodí. V rozích bašty jsou obranné věžičky. Za zmínku stojí, že jsou na nich zobrazena zvířata a uvádí se, že nosorožec, který je na jedné z nich, bylo první vyobrazení tohoto zvířete v Evropě (Manuel I daroval toto zvíře papeži). Věž je vysoká 35 metrů, do pater vede úzké schodiště s chaotickým systémem „dopravních světel“, které mají řídit návštěvníky k jejich chůzi vzhůru či dolů. V jednotlivých patrech jsou reprezentativní prostory či místnost velitele. Z věže a bašty je nádherný výhled na řeku a čtvrť Belem.

Klášter svatého Jeronýma je další stavba, díky které byla tato část Lisabonu zapsána do seznamu světového bohatství. Klášter založil Manuel I. v roce 1502 a byl dostavěn o 9 let později (došly peníze). Manuel I. chtěl touto stavbou vyjádřit dík za úspěšnou výpravu do Indie, kterou uskutečnil Vasco de Gama. Jeho náhrobek je zde také k vidění. Jsou zde umístěny i hrobky samotného Manuela I. a jeho ženy Marie Aragonské a také krále Jana III. a jeho ženy Kateřiny Habsburské. V novodobé historii tato stavba výrazně ovlivnila život většiny Evropanů. Učinila tak sice nepřímým způsobem, ale s o to větším důrazem. 13. prosince 2007 zde byla podepsána Lisabonská smlouva. V prostorách kláštera se ještě nachází Muzeum námořnictví.

Další výraznou dominantou Belemu je Památník objevitelů (Padrão dos Descrobrimentos). Na břehu řeky Tejo se nachází monumentální bílá stavba, která připomíná plachetnici. Vznikla v roce 1960 na místě původního pomníku, který nechal postavit portugalský diktátor Salazar v roce 1940. Na vrchol betonového monstra vede výtah. Na úzké vrcholové plošině máte možnost dalekých výhledů. Přesto se ale většina návštěvníků dívá spíše směrem dolů, kde se nalézá ohromná mapa světa, která letopočty dobře naznačuje, jak probíhaly zámořské objevy. Tato mapa byla darem Jižní Afriky Portugalsko. Nejdříve jsem si lámal hlavu, proč se tomu tak stalo. Potvrzené to nemám, ale domnívám se, že vysvětlení je prosté. V dané době byly oba státy poměrně nestandardní a tak je jasné, že se oba režimy spolu přátelily a navzájem si pomáhaly.

Zajímavé Národní muzeum kočárů (Museu Nacional dos Coches) se nachází v honosné budově bývalé královské jízdárny nedaleko kláštera svatého Jeronýma. Naleznete zde výstavu jedinečných kočárů, starých i několik set let. Je snadné pochopit, že i minulost měla svá kočárová Porsche či Maserati.

V Belemu je toho k vidění ještě mnohem více, např. botanická zahrada Jardim do Ultramar či řada jiných parků. Ale neměli bychom zapomenout se zmínit o jedné specialitě, kterou je Antiga Confetaria de Belem. Jedná se o pastelarii, kde jsou k mání již od roku 1837 pastéis – tradiční košíčky z listového těsta plněné žloutkovým (vanilkovým) krémem. Je to takový trhák, že na židli uvnitř se stojí fronta. Ale upřímně, když si to dáte i jinde, budete z toho mít stejně dobrý kulinární zážitek.

1 386 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 284 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..