Mosty ve Florencii

 

Řeka Arno stéká z úbočí hory Falterona v Apeninském pohoří, klestí si cestu Toskánskem, aby nakonec nedaleko Pisy vtekla do moře. Řeka po cestě protéká ještě slavnějším městem, než je místo proslavené svojí nakloněnou věží. Tím městem je Florencie. A tam, kde řeka město rozděluje, časem vzniknou i mosty, aby se místo opět mohlo spojit.

Sunset, Steve https://www.flickr.com/photos/sherseydc/2934880173/
Sunset, Steve
https://www.flickr.com/photos/sherseydc/2934880173/

Mosty ve Florencii mají za sebou bohatou, ale zároveň i velice tragickou historii. Přestože ve Florencii je mostů více, než byste spočítali na dvou rukách, pouze jeden z nich je starší než 70 let. Většinu návštěvníků Florencie tato informace musí překvapit, ale je to tak. 3.srpna 1944 ustupující nacistická vojska vyhodila do vzduchu všechny mosty, aby tím prodloužila okamžik své zkázy. Tím jediným mostem, který ušel zkáze, byl naštěstí slavný Ponte Vecchio. Tento most byl za nejstarší ale považován i předtím. Stojí na místě přinejmenším tří svých předchůdců. Již v římských dobách zde jeden stál. Další pak byl zničen v roce 1117 a další nepřežil rozvodněnou Arnu v roce 1333. Dnešní obdivovaný most je dílem Neri di Fioravanteho z roku 1345. Most se vyznačuje pevnou, ale elegantní stavbou se třemi oblouky. Je známý zejména tím, že se jedná o obytný most. Malé domečky jsou po obou stranách mostu (kdo má zájem vidět podobný obytný most, nemusí až do Itálie, stačí si zajet do Erfurtu; více si můžete přečíst zde). Ve 14.století řady domečků měly mnohem pravidelnější tvar než dnes, ale v průběhu času se různými úpravami dospělo až k dnešnímu malebnému či už lehce kýčovitému stavu. Asi uprostřed mostu se pak nachází rozšíření, z kterého je nádherný výhled na řeku Arno a další mosty. Původně byli v domcích usazeni řezníci, což mělo jasný důvod. Při zpracování masa jim vznikala spousta odpadu. Co ale dělat s materiálem, který se rychle může změnit v nevábnou, smrdící hmotu? Nu co? Šup s ní do řeky. Tak to bez problémů fungovalo až do druhé poloviny 16.století. Přichází rok 1565 a velkovévoda Cosimo I. zadává stavební dílo na přímé propojení mezi Palácem Pitti, kde bydlel a Palácem Vecchio, kde měl svojí úřadovnu. Vévoda si chtěl zabezpečit soukromí a vyhnout se možnosti, že by mohl být napaden při cestě do práce, případně z ní. Velkovévoda právě uzavřel manželství svého syna Francesca I s Johanou Habsburskou a tušil, že nevalná podpora obyvatelstva vůči novým vladařům po zrušení Florentské republiky by mohla mít fatální následky. Tak za pouhých 5 měsíců vznikla Corridoio Vasariano, vyvýšená chodba spojující obě místa. Střed chodby ale procházel nad Ponte Vecchio, přímo nad domky řezníků. Být mocným vladařem a nechat se každodenně obtěžovat smradem? Nikdy! Řezníci byli z mostu odstěhováni a na jejich místo dorazili zlatníci. Zlato nepáchne, že. A ty můžete na mostě najít dodnes.

Ponte Vecchio, Gary Ashley https://www.flickr.com/photos/22553111@N07/5862302230
Ponte Vecchio, Gary Ashley
https://www.flickr.com/photos/22553111@N07/5862302230

Ostatní florentinské mosty nejsou dnes tak slavné, ale mají řadu shodných okamžiků. Týkají se zejména jejich zkázy. Ponte alle Grazie byl postaven v roce 1227, přestavěn 1345 a během dalších dvou let na něm vznikly domy podobně jako na Ponte Vecchio. Zbourány byly až 1876, aby udělaly místo železničním kolejím. Most byl zničen 1944 nacisty. Současný most pochází z roku 1953 a má mnohem modernější vzhled. Ponte a Santa Trinita je na místě, kde už byl nějaký most nejméně v roce 1252. Ten byl dřevěný, takže ne moc odolný a záplava z roku 1333 ho snadno spláchla. Byl znovu postaven stejným architektem, co stavěl Ponte Vecchio, tentokrát byl použit i kámen. Ale přišla záplava 1557, opět nutná přestavba a na oslavu svatby vévody Cosimo II byly přidány čtyři sochy. A dále je to stejné, rok 1944 a zničení mostu nacisty. Most měl ale více štěstí, díky americkému historikovi umění Bernardu Berensonovi a finančním darům byl obnoven a je to most s nejstaršími eliptickými oblouky. Ponte alla Carraia byl v roce 1218 postaven jako dřevěný a roku 1274 zničen záplavami. Opět přestavěn a o třicet let později opět zničen,  kupodivu nikoliv záplavami, ale váhou svých uživatelů. Někteří to zaplatili životem. A opět bychom mohli zmínit již známé roky 1333 a 1557. Asi tušíte, co se stalo i roku 1944. To most Ponte Amerigo Vespucci měl jiný osud, protože byl postaven až v roce 1949 z materiálů, které zbyly z ostatních zničených mostů. Jedná se o první současný most s čistými liniemi a moderním designem. A poté následovaly další.

Možná si říkáte, jak to přišlo, že nacisti na konci války zničili ve Florencii všechny mosty a ponechali jen ten nejslavnější Ponte Vecchio. Inu, v roce 1938 při oficiální návštěvě Adolf Hitler společně s Mussolinim vedle Říma navštívili i Florencii a Hitler se zalíbením shlížel na Ponte Vecchio. Na jeho osobní rozkaz byl prý slavný most ušetřen. Jestli by ti diktátoři a ostatní mocní tohoto světa neměli více cestovat a prohlížet si krásy okolní. Možná by pak méně ničili.

1 267 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 276 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..