V posledních letech se obnovil v českých zemích zvyk pořádání vánočních trhů. Na řadě míst pomáhají vytvářet opravdu pěknou atmosféru. Ale, nic naplat, nejlepší tradici s vánočními trhy naleznete v německy mluvících zemích. A tak se stalo, že jsme také chtěli porovnat naše trhy s těmi německými. Vybrali jsme prověřené místo – Drážďany. Domluvili jsme se s kamarády, že to pojmeme jako dětský výlet, který navíc zpestříme návštěvou drážďanského muzea hygieny. A protože jsme tušili, že na trzích bychom mohli podlehnout svodům dobrého jídla a pití, rozhodli jsme se, že necháme doma auta, abychom si mohli užít i nějakých těch svařených nápojů. Já obecně cestování vlakem dvakrát nevyhledávám, protože to je vynález 19. století a za ty skoro dvě století se toho zejména v organizaci moc nezměnilo. Z Prahy jsme vyrazili vlakem Intercity, který měl vzdálenost překonat za dvě hodiny. K našemu překvapení se ukázalo, že vlak byl totálně plný, což jsme opravdu nečekali. Přesunuli jsme se do jídelního vozu, že to tam nějak přečkáme. Uvnitř jídelního vozu byla normální venkovní teplota, což by bylo možná dobrý 
k tomu, že by nezteplalo pivo, ale jinak nic moc. Byli jsme tak nuceni přejít do první třídy, aby to děti přežili. Už i bez toho bych za cenu vlaku dojel do Drážďan a zpátky autem asi tak 3-4x, takže tímto počinem si vlaky u mne plusové body rozhodně nezískaly. Jako zkušenost ale dobrý. V Děčíně jsme se přesunuli zpátky, protože hodně lidí vlak použilo pouze pro vnitrostátní dopravu. Dvě hodiny uběhly rychle. Nejdříve jsme se vydali do muzea. Musím říci, že mi název této instituce vždycky přišel takový divný. Jedná se o muzeum zaměřené na vědu, historii, umění a kulturu. Nejedná se tedy jenom o tu hygienu, vedle stálé výstavy jsou i ty dočasné, pořádají se přednášky. Našimi ratolestmi byla návštěva přijata vyloženě pozitivně a vyřádili se tam. Pěkná byla i dočasná výstava, který byla silně interaktivní a silně v němčině, což byl jediný jazyk, který nikdo neovládal. Abych byl spravedlivý, přítel Konrád si s ní z nás poradí nejlépe. Na objednání jídla v hospodě dobrý, ale na vysvětlení sofistikovaných hrátek to není. Ale furt je to lepší než má (jediná) znalost „Das ist unsere katze“, nebo tak nějak. Ale i tak se to dětem líbilo, zejména část, kde byl znázorněn trávicí systém, který začínal kuchyní, kde si mohli uplácat jídlo (bábovičky) a pak se stát sami potravinou. Vlezly do trubky představující trávicí systém a prolézaly střevem, až je to vyhodilo v koupelně, symbolicky před záchodovou mísou. Tak toto ocenily a neustále tam dováděly, museli jsme je odtamtud skoro násilím odehnat. Další naše kroky mířily do centra na trhy. Stánky byly vkusné, ale musím přiznat, že zase tak moc času na prohlídku jsme neměli. Zpočátku jsme si řekli, že si dáme rozchod, ale nejdříve si dojdeme na svařák. No a u toho to taky skončilo. Dali jsme si svařák (poctivý 0,25 l) a do toho panáka, buď 
rum nebo amaretto. Mně chutnalo zejména amaretto. Pak jsme si dali druhý. Přesunuli jsme se ke stánkům s nějakými masnými pochutinami a naládovali se. Začínalo se zvolna smrákat. Naše dámy pravily, že tam na nás počkají (a dají si další svařák) a my s dětmi půjdeme do kopule Frauenkirche. To mě překvapilo, protože to je ten kostel, co dederáci nechali ve stavu válečné ruinu. A teď je z toho zpět nádherná budova. Pohled ze shora byl fantastický, už to bylo napůl mezi světlem a tmou. Nejvíce mě nadchla spirálovitá chodba kopulí. I děti spontánně projevovaly nadšení, což každý rodič ocení. A pak už jen zpátky na nádraží, kde jsme si chytli vlak, dokonce se nám podařilo ulovit i poslední volná místa. Z celého dne jsme měli poměrně povznesenou náladu a dokázali jsme ocenit, že cestování vlakem má přeci jen nějaké výhody nad automobilismem. Zkuste jednou udělat změnu a jeďte se podívat na vánoční trhy za hranice. Jistě si to užijete. Hlavně abyste našli cestu domů.
