Horská túra nad jezerem Inle (2.část)

 

Inle_klasterProbudil jsem se do pěkného dne. Balil jsem si svoje věci, ale to už mě můj průvodce volal na snídani. Toasty, vajíčková míchanice s rajčaty, polévka a mango. Udělal mi kafe, tak jsem to tedy vypil, ale pak si rád dal čaj. Jak říkají oni: „čínský čaj“. Zapsal jsem se do návštěvní knihy a vyfotil si mnicha s Naung Naung. Měl jsem závěrečnou řeč, mnich si mě povolal k sobě a podal mi ruku. Zajímalo by mě, jestli je to normální, nebo je tohle „turistický mnich“. Je zde více druhů budhismů, tady vůbec neznají dalajlámu z Tibetu. Ještě během snídaně Naung Naung namaloval na karton mapu okolí a dohadovali jsme se, kudy dále. Zvolil jsem nejdelší cestu, přes hory, několik vesnic, pak sestup dolů a návrat lodí přes jezero. Naung Naung mi říkal, že jsem „strong“ a že jdeme rychle, že s většinou turistů je to horší, jsou pomalí a často si na něco stěžují. A on musí být v klidu. No jasně, je to jeho džob, řekl jsem mu. Ale asi to musí být někdy vopruz. A tak jsme šli tou krajinou, bylo to hodně kolem výšky 1400 m n.m.

Inle_mnisi_detiPočasí bylo jako obvykle, to je celkem teplo, ale bylo více mraků, dopoledne to na déšť vůbec nevypadalo. Asi v půl dvanácté jsme dorazili do vesnice a opět vešli do jednoho domu. Naung Naung začal připravovat oběd. Dům vypadal dispozičně podobně jako včera, jenom byl větší a měl lepší podlahu. Opět televize a přehrávač DVD, včetně disku „Kung-fu Panda“. Měli pověšený obraz/plakát Su Ťij a jejího otce. Tihle měli na zdi i mapu světa, v barmštině. Vedle Naung Naugh zase na ohni vařil oběd. Nanosili mi jídlo, včetně smažených placiček (rýžových) a smaženého tofu. Najedl jsem se a brzy poté jsme zase vyrazili. Šli jsme zvolna dolů. Po cestě jsme narazili na volejbalové hřiště, kde kluci hráli a celkem jim to šlo. A pak šli kolem tři malí kluci – mniši. Naung Naung mi říkal, že si rodiče hodně přejí mít syna. Ale znamená to, že musí ušetřit peníze na jeho první vstup do kláštera (holky nechodí všechny, asi jich bude veliká menšina) a pak ještě musí mít peníze, aby se syn mohl oženit. Na jednom úbočí mi Naung Naung ukazoval na protější straně údolí vesnici, kde prý žijí nakažení leprou. Žebrají o peníze, aby měli na jídlo. Naung Naung mi říkal, že tato strana jezera je lepší, více zelená, daří se lépe zemědělství. Ptal jsem se, proč se sem tedy nestěhují lidé z opačné strany jezera. Prý se tam mluví jiným jazykem, tak se nestěhují, nemíchají. Nechápu, jak tady můžou být dva různé jazyky, když se dá během jednoho dne dojít z jedné strany jezera na druhý. Jazyků je tady mnoho (včera jsme u krámu, kde jsem koupil pivo, potkali nějaké mladíky jdoucí na nějakou slavnost. Naung Naung říkal, že jim nerozumí).

Inle_krajinaPo cestě máme hodně času a tak postupně vyslechnu životní příběh mého průvodce. Je mu 29 let. Když byl malý, vojáci vyhnali všechny obyvatele jeho vesnice a srovnali jí se zemí. Na jejím místě se mělo vybudovat letiště. Už je to více jak 20 let a nic tam není. Otec se nakazil malárií a pro nedostatek lékařské péče zemřel. Matka se podruhé provdala. Prodává na trhu, peníze odevzdává svému muži, který je zodpovědně propije. Pro nekončící rozpory všechny děti utekli od rodiny. Naung Naung má sestru a bratra. Ten je snad v Thajsku za prací, nic o něm ale neví. Sestra pracovala v Mandalay v kadeřnictví, ale zmizela. Jel za ní do města, sousedé mu řekli, že jí asi prodali do Thajska nebo do Číny. Naung Naung minulý rok navštívil matku, ale pro přetrvávající rozpory z otčímem odjel. Byl vychován mnichy, kde se naučil číst a psát. Pracoval deset let v hotelu, od turistů se naučil anglicky. Jeho strýc je průvodce, spolupracuje s ním, i já jsem mu byl přes něho dohozen. Říkal, že je vlastně úplně sám, ale má velikou rodinu svých příbuzných. Nechce se oženit a prý je na to už i starý, sňatky se obvykle uzavírají mezi 18-23 rokem. Hodně silný příběh, který se dozvíte jen tak mimochodem při putování po kopcích nad jezerem Inle.

Inle_rybariA pak jsme začali hodně sestupovat. Zastavili jsme se u velkého banyánového stromu, prý je to strom budhismu. Opravdu byl velký a pěkný. A pak už bylo vidět jezero hodně ze zdola, šli jsme kolem takové boudy, prý vodní elektrárna a pak byla vesnice. Sedli jsme si tam, akorát šel kolem nějaký průvod. Naung Naugh šel dojednávat odvoz lodí přes jezero. To bylo za 7.000K. Šli jsme po dlouhém teakovém molu. Průvodce říkal, že je to stejné, jako je Anarapura v Mandalay. Lodník přirazil se svojí lodí a my se pobočním kanálem dali na plavbu k jezeru. Něco jsem filmoval a fotografoval. Bylo tam několik rybářských lodí a zrovna chytili velikou rybu. Mohla mít tak něco kolem 0,75-1 metru. Lodník zastavil a i to obkroužil, měl jsem dlouhý objektiv, byl jsem spokojen. Vraceli jsme se k městu, užíval jsem si ještě plavby. Dal jsem lodníkovi peníze a s Naung Naung zašel do hospody na pivo. Dali jsme každý dvě točený. Mluvili jsme tak o životě, dal mi svojí e-mailovou adresu, ale hlavně zdůrazňoval, ať ho doporučuji. Klidně, ale kolik lidí pojede do Barmy, že. Pak jsem mu dal zbylých 15.000K a rozloučili jsme se. Pokud pojedete někdy do Barmy, budete u jezera Inle, tohoto průvodce Vám rozhodně doporučuji. Jeho mailová adresa je agkylatt@gmail.com

2 021 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 284 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..