V 17.století Ital jménem Nicola otevřel v Lisabonu jednu z prvních kaváren na náměstí Rossio, kterou nápaditě pojmenoval „Nicolova taverna“. Již od samého začátku byla pravidelně navštěvována slavnými spisovateli, umělci a politiky, pro některé z nich se jim přímo stala druhým domovem. To byl přesně případ básníka Manuela Marii Barbarosy du Bocage. Nicolova taverna byla původně postavena v architektonickém stylu markýze Pombala, který rekonstruoval Lisabon po mohutném zemětřesení v roce 1755. Její rekonstrukce pak proběhla v době královny Marie I. Kavárnu vlastnila řada lidí, až jí v roce 1928 získal Joaquim Fonseca Albuquerque a pozvedl její prestiž pod názvem Café Nicola.
2. října 1929 byla kavárna otevřena. Vše bylo pečlivě navrženo architektem Norte Júnior. Dekorace zahrnovaly hlavně dřevěné řezby, odlévané kovové prvky, spoustu lesklých lustrů a zejména sochu básníka Bocage od Marcelina Almeida, která překvapila všechny návštěvníky. Básník byl také vyobrazen na malbách Fernanda Santose. V roce 1935 byla výzdoba kavárny pozměněna do moderního, geometrického stylu art deco. Všechno bylo změněno, pouze socha od Bocega a fasáda byly nedotčeny. Nové obrazy se stejnými motivy dokonce od stejného autora byly pověšeny.
Nejen vnitřní výzdoba ale přitahuje návštěvníky. Před kavárnou přímo na náměstí Rossio je zahrádka, která přiláká mnohé návštěvníky. Je neuvěřitelné, že na takto prestižní adrese v tak slavné kavárně zaplatíte za výborné espresso, obvykle nazývané bica, pouhé jedno euro (nutno dodat, že v Lisabonu na méně prestižních adresách zaplatíte běžně tak 80 centů). Kavárna Nicola dnes funguje i jako restaurace, takže si můžete dát i něco k jídlu. Doporučovány jsou zejména steaky, např. „Bife à Nicola“ nebo „Bife à Café“. Večer zde také často bývají koncerty portugalských zpěváků styly fado. Ranním návštěvníkům lze doporučit i místní snídaně.
Pod názvem Nicola se skrývá druhá nejprodávanější značka kávy v Portugalsku, takže se s ní můžete potkat velice často i jinde než v Café Nicola. Dle Internetu se s ní můžete dokonce setkat i v České republice (v Brně jsou tři kavárny, které jí nabízejí). Sortiment této značky tvoří 5 směsí zrnkové kávy, které se liší zejména poměrem arabiky a 
robusty. Zdroje kávy pocházejí z plantáží celého světa, z Jižní Ameriky (Brazílie, Kolumbie, Guatemala), přes Afriku (Keňa, Uganda, Pobřeží slonoviny) až po Asii (Vietnam, Indie) .
Portugalská káva je v ČR téměř neznámá, přestože je vynikající. Způsob pražení kávy se odlišuje od toho používaného v Itálii. Praží se déle a při nižší teplotě. Výsledkem má být jemnější chuť i aroma. Portugalci také používají trochu jinou terminologii pro názvy nápojů, což může být lehce matoucí. To co místní pijí nejraději jsou různé odrůdy espressa. Jeho základní forma se nazývá jednoduše café nebo bica. Pokud přidáte trochu mléka, dostanete café pingado nebo garoto. Pokud už je mléka hodně (1:1), obdržíte meia de leite. Stačí mléko zaměnit za kořalku a je tu café cheirado. Portugalci prý požívají i kávu z již použité kávy. Nu, to asi řada Čechů zná. Já si dával bicu a byla vždy výborná.
