Nedaleko hlavního města se na pravém břehu Malého Dunaje nachází krásné místo s unikátní atmosférou – městečko Szentendre. Lokalita byla osídlena již před 4500 lety. Poté co Římané dosáhli Dunaje v 1. století našeho letopočtu, postavili zde Ulcisia Castra – důležitý opěrný bod v jejich obranné linii proti barbarům. V tomto vojenském táboře vedle vojáků žili jejich příbuzní, obchodnící a řemeslníci. Římská provincie Pannonia měla své hlavní město v Aquincu, odkud se movití občané přestěhovali do nedalekého Szentendre.
V období „Velkého stěhování“ (kolem roku 430) byli Římané vytlačeni různými germánskými kmeny. Maďaři do této oblasti přišli v 9. století užívaje výborné pastviny a zemědělskou půdu kolem řeky. V roce 1541 poté Turci okupují Budu a brzy poté ovládají i Szentendre, které se téměř vylidnilo. Do opuštěných míst dorazili noví osadníci z jihu v roce 1690. Šest tisíc srbských emigrantů z celkového počtu 40 tisíc prchajích před tureckými násilnostmi se usadili v této lokalitě. Dostalo se jim ochrany a jistých privilegií od rakouských a uherských panovníků. Vesnice byla brzy plná zručných řemeslníků, obchodníků a vinařů. Samotná vesnice dostala brzy středomořský nádech, tak odlišný od ostatních maďarských sídel. Szentendre se brzy na to stává kulturním a náboženským centrem srbů žijících v Maďarsku.
V roce 1767 vesnice ztratila svoji samostatnost a stala se vlastnictvím monarchie pod patronátem aristokratické rodiny Zichy. Po prosperitě 18. století nastává recese. Prudce klesá počet obyvatel. Záplavy devastují vesnici, epidemie ničí populaci. Nemoc vinné révy způsobuje ekonomický kolaps městečka. Jako východisko z této situace je v roce 1888 vybudována příměstská železnice do Budy, kam mohou nezaměstnaní dojíždět za prací.
Nádherné okolí včetně samotného městečka začíná přitahovat malíře, kteří se sem začínají ve větším množství stěhovat. Během času zde dokonce vytvořili klasickou školu moderního maďarského umění. Město i nadále zůstává centrem umění, kde se nachází velké množství muzeí a galerií. Dnes zde žije 20 tisíc obyvatel, vedle Maďarů a Srbů se zde usadili Řekové, Dalmatinci, Němci a Slováci.
V centru města se nachází řada pravoslavných kostelů, kde za západními architektonickými slohy se ukrývají slovanské interiéry s ikonami a kadidlem. nejdůležitější je kostel Blachů (Vlachů) neboli Rumunů na hlavním náměstí Fö. Významná je i Bělehradská katedrála. Za návštěvu pak stojí i Muzeum srbského umění a Muzeum Margity Kovácsové.
