Pokud byste požádali deset znalců Francie, aby Vám doporučili alespoň tři krásná městečka/vesnice v Provence, vsadím se s Vámi, že v množství větším než malém by se na pomyslném seznamu objevilo jméno Gordes. Ať už přijedete do vesnice odkudkoliv, vždy se Vám naskytne fascinující pohled na vesnici rozloženou na jednom z vrchů pohoří Monts de Vaucluse, kterému se také říká Malý a Velký Luberon. Se jménem tohoto pohoří se pak budete často potkávat na etiketách místního vína.
Příhodné místo na vrchu si vybral již v dávnověku kmen Vulgiente, známý též jako Vordense. A to je již poměrně blízko k dnešnímu názvu, když si představíme změnu počátečního písmene pod vlivem latiny. Ani Římané se tomuto kousku světa nevyhýbali a stálo zde jejich oppidum Gordense. A ve středověku zde vzniká benediktínské opatství a na počátku 11. století byl postaven hrad. O pět století později je přestavěn na zámek dle nového životního stylu – renesance. Tak 
snadno se ale celá vesnice již změnit nedala. Provence byla často zapletena do lokálních, ale i mnohem rozsáhlejších sporů o území, takže se nejde divit, že si místní obyvatelstvo rádo stavělo svá obydlí na těžko přístupných místech. Proto i Gordes se rozkládá na vrcholku kopce a dlouhou dobu jedinou přístupovou cestou do vesnice bylo příkré schodiště vytesané do skály. Ve vesnici se pak nalézá rozsáhlé podzemí, které dříve sloužilo k úschově zásob i obyvatel. Gordes dokázal přečkat všechna utrpení a je paradoxem, že málem podlehl až ve 20.století. Lidé hromadně odcházeli hledat práci do měst, v roce 1944 byla vesnice poničena Němci, kteří se mstili za silný domácí odboj. Již před válkou ale městečko objevil kubistický malíř André Lhote, který sem postupně přitáhl další významné malíře. Nejčastěji bývá uváděn Marc Chagall, Jean Deyrolle, Pol Mara a Victor Vasarely. Posledně jmenovaný se významně zasloužil o poválečnou obnovu Gordes. V 70. letech na své náklady zrekonstruoval zámek. Ze středověké stavby zůstala stát pouze jedna kruhová věž, která byla doplněna o další tři věže. V dnešní době renesanční prostory zámku hostí prostor Musée Pol Mara (otevřeno denně 10-12, 14-18, vstupné 4 €). Na zámku má sídlo i informační turistická kancelář.
S Gordes jsem se poprvé seznámil již doma při sledování filmu Dobrý ročník (Good Year) režiséra Ridleyho Scotta. Pokud se chystáte do Provence, lepší upoutávku na svoji cestu nemůžete dostat. Některé části filmu byly v Gordes natočeny. Až pak budete na místě, jistě si také budete říkat – „no jasně, to je to náměstí“ či „a na téhle kašně seděli“ a bude vám to všechno připadat tak bližší. Ale i když to neuděláte, tak Vás dozajista všechny ty uličky a budovy postavené z kamene uchvátí. Na střechách domů jsou obvykle terakotové desky. Jednotlivé pozemky od sebe neoddělují ploty, ale kamenné zídky. Ve vesnici můžete navštívit kostel Saint-Firmin, původně románský, ale v 18.století byl zrekonstruován. Uvnitř si lze prohlédnout malby věnované Panně Marii (té byl kostel původně zasvěcen) a různým světcům. Kaple jsou zasvěceny řadě řemeslům. Jak již bylo zmíněno, pod vesnicí se rozkládá poměrně rozsáhlé podzemí. Na konci minulého století bylo zpřístupněno vchodem z domu Palais Saint-Firmin. Podzemní prostory jsou různě pospojovány chodbami, schodišti a mají celkem sedm podzemních pater. Nalézají se zde nádrže na vodu, lisy na olivy, pekařské pece. Prostory se skládají z přírodních jeskyň vhodně doplňovaných o uměle vytesané místnosti a chodby. A až Vás podzemí omrzí, můžete navštívit terasové zahrady s úžasnými výhledy do kraje. Podzemí bývá pravidelně otevřeno přes léto, jinak je nutné si udělat rezervaci. Vstupné pro dospělé je 6 €, pro děti 4,5 €.
Ve městě také každé úterý probíhá trh, kde si můžete koupit lokální výrobky, často založené na levanduli. V závislosti na ročním období můžete koupit i ovoce a zeleninu. V městečku se pak nachází hodně restaurací, které uspokojí hladové poutníky.
Váš konečný dojem z návštěvy Gordes může být výrazně ovlivněn ročním obdobím, kdy sem přijedete. Pokud tak učiníte v létě, počítejte, že budete bojovat o parkovací místo a vesnice bude přeplněna turisty. Pokud tak učiníte jako my na jaře, uvidíte úplně jiné místo žijící si poklidným životem. V okolí Gordes pak stojí ještě za návštěvu cisterciácký klášter Sénanque, který vyniká románskou architekturou. V jeho okolí se rozkládají levandulová pole, která mají omamnou, skoro až opojnou vůni. V nevelké vzdálenosti se ještě nalézá vesnice Bories proslavená svými domy, postavených z kamenů bez použití malty. Některé z těchto domů byly ještě před padesáti lety obydleny.
